Tematicky hodně čerpá z přírodního prostředí, zajímá ho zasněnost krajiny, její tajemství i latentní symbolika. Ovšem příroda v Salajkově pojetí působí extrémně syrově, někdy až mrazivě odtažitě. Sychravá atmosféra evokuje přelom října a listopadu, z některých děl je patrná tak typická hořkosladká vůně odkvetlého podzimu, který volně přechází v mrazivá rána mladé zimy.

Malíř Martin Salajka.

Malíř Martin Salajka

FOTO: Jan Šída, Právo

Své pocity vyjadřuje jak výraznými barevnými plochami, tak symboly. Ty se však musí hledat, nejsou vždy v prvním plánu. Velkoformátový akryl V koruně je na takové symbolice postaven.

Z dálky člověk vnímá jen propletené větve imaginárních stromů. Jsou našedlé až namodralé, jako by je pokryl ledový povlak námrazy.

Při bližším ohledání zjistí, že mezi větvovím trůní temné siluety havranů a pod nimi miniaturní hlavy (či snad lebky) podobné té z Munchova Výkřiku. Lebka a havran byli vždy chápáni jako symboly smrti a přicházející zima evokovala u přírodních národů začátek boje o přežití.

Martin Salajka: Havran 1, 2016

Martin Salajka: Havran 1, 2016

FOTO: Jan Šída, Právo

Ptáky, hlavně havrany, má tvůrce v oblibě. Vyjadřují svobodu a nezávislost, ale i přízrak smrti. Jedno přechází v druhé a vrací se do původní polohy.

Obraz Havran I nastavuje přívětivější tvář. Ptačí silueta, která představuje hlavní vizuální sdělení, je vyvedena v oranžových odstínech. Snad aby nepůsobila tak ponuře. A všude kolem se rozlévá žlutozlatá barva přecházející do oranžově rudé. V tomto případě máme pocit, jako bychom se dívali proti podzimnímu slunci, které vydává z posledních sil své teplo.

Martin Salajka maluje to, co vidí kolem sebe, ale filtruje skutečnost svou fantazií. Figury a jejich okolí deformuje, posouvá jejich estetické vyznění. Jím zobrazená příroda vyjadřuje prazákladní koloběh života a smrti, na který nemá člověk vliv.