Příběh je maličko jinotajný, maličko satirický, ale nejvíc inspirovaný odlidštěným světem Franze Kafky. Autor od počátku určuje charaktery jmény svých postav, od Podskoka ve vrátnici, poskoka to Poskoka, přes Rajče, rozuměj červené, ne-li rudé, Gonzu, Prďocha, Třasořitku, Putifarku, Bezkrka až po Mamrda i Nemrda.

Povinné pozdravování Čest práci a hesla k výročí Velké říjnové socialistické revoluce více charakterizují dobu, v níž se Bigasův hrdina dostal i do Moskvy na pracovní cestu. Těžko říct, za jakým účelem. To je víceméně skryto, podobně jako život tehdy sovětské metropole, vnímané jako centrum Absurdistánu, ve kterém se jen pije, komanduje a žije minimálně dvojím či trojím životem.

Bigas vlastně pokračuje v tématu své předposlední prózy Zatracení, v níž se v době podobné věnoval neomezené moci „papalášů“, malým vítězstvím a velkým ústupkům bezmocných či hledání pravdy a současně popírání pravdy.

To poslední tady absentuje, modelovost postav i prostředí určuje i vyznění. Je jím smíření mladého Kohoutka s realitou, kdy se podobně jako Kafkovi hrdinové stal součástí novodobého nelidského světa, ve kterém nezáleží na tom, co je dobré nebo špatné. Zkrátka memento části zkušenosti z minulého století.