Směšná interpretace také není lineární a nevypráví příběh, snaží se přiblížit neuchopitelného Kunderu na pozadí doby. Ukazuje nepochopení měšťácké společnosti plné spořádaných občanů, kolaborantů a dalších kompliců režimu i dopad invaze bratrských armáda v roce 1968, které ho dovedly k emigraci a k rozhodnutí psát už jen francouzsky a zpřetrhat vazby k rodné zemi.

Dobře se Morávkovi především podařilo vystihnout trapnost, již tak mistrovsky Kundera odhaloval ve svých dílech, trapnost, kterou přebíjí ještě větší trapnost.

Zvládl také vystihnout jak umělce dohání jeho popularita a jak se jí těžce uniká.

Směšná interpretace ale měla širší přesah, narážela i na Formana i na Kafku, hlavní protagonistou byl Josef K. zachycený ve třech různých obdobích ve věku 33, 45 a 77 let.

I když Morávek, který vtipně využil všech prostor divadla, byl opět někdy až příliš rozmáchlý a hlučný, toho odvádění lidí do studené sprchy mohlo být méně, postupně se z toho stávala manýra, na rozdíl od jeho inscenace Čapka (Ze života hmyzu, Oh! Jaká podívaná!) se nevytratila intimnost a křehkost pro Kunderu typická..

Přispěla k tomu druhá polovina, když nechal Morávek promluvit Kunderova díla. A přesně v duchu opakovaných výroků, že nenávidí divadlo, tak herci místo inscenování textů v různých částech divadla četli Kunderovy povídky. Ano, bylo to nedivadelní, byl to trochu deux ex machina, ale inscenace díky tomu dostala další rovinu a Kunderovo mnohdy nepochopitelné jednání smysl. Je to skutečný mistr slova.

I když „Provázek” není divadlo hereckých osobností, opět zazářila jedna výjimečně, stejně jako v Myších Natálie Mooshabrové. Ivana Hloužková v roli manžely byla vynikající, jako by přímo vypadla z Žertu. A výborná byla i při čtení povídky Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým z Třetího sešitu směšných lásek.

Celkové hodnocení: 70 %