Procházka se v Kolíně vyučil číšníkem, ale brzo dal přednost hudbě. Profesionálně zpíval od roku 1939. Po angažmá v Lucerna baru působil v roce 1941 v kavárně Vltava, stejně jako Bajo trio nebo Inka Zemánková.

Popularita Standy Procházky, jak si říkal, vzrostla po válce, když vystupoval v rozhlase s orchestrem F. A. Tichého. Později se věnoval hlavně dechovce a hodně zpíval lidové písně. Z jeho repertoáru jsou nejznámější písně Ale ne, Andulička, Bílé konvalinky, Hej, panímámo, Skřivánek zpíval nebo Tam na stráni.

Procházka byl také velký fanoušek Slavie, pro kterou složil klubovou hymnu Naše věčná Slavia.

V jeho stopách pokračoval syn, popový zpěvák Stanislav Procházka ml., který byl úspěšný v osmdesátých letech.