Scenárista Ladislav Pecháček čekal od minulého filmu Jak básníci neztrácejí naději tucet let – a také na zázrak. Na zázrak vnuknutí nápadu, z něhož by mohl vzniknout scénář, jímž by posunul (slovo zakončil už v tomto případě není radno používat) osudy lékaře Štěpána Šafránka, filmaře Kendyho a dalších zase o pár let dál.

Po zhlédnutí filmu je zřejmé, že zázrak se nekonal. Těžko odhadnout, který nápad Pecháčka k napsání scénáře přiměl a co v něm zaujalo režiséra Dušana Kleina natolik, že šesté Básníky natočil.

Že má Štěpán třináctiletého syna, který by mu po maminčině smrti rád sám našel novou partnerku, za originální nápad považovat nelze. To už tu bylo v rodinných filmech mnohokrát a legendární Jak vytrhnout velrybě stoličku stejně nejspíš překonat nelze.

Horší je, že Básníci na rozdíl od nestárnoucí Velryby tentokrát zestárli až trestuhodně. Lehkost, šarm, jiskřivé dialogy, humor, půvabné poetické básničky i chytlavá hudba původní trilogie se vytratily se Štěpánovými bývalými láskami a diváci už mohou jen nostalgicky vzpomínat spolu s hlavními postavami.

Film nemá v pravém slova smyslu děj ani hlavní postavy, zato nostalgie má víc než dost. V jednotlivých spíše výjevech jen zjišťujeme, kdo kde zrovna pracuje a co dělá, a tak každý chvilku tahá filmovou pilku.

Štěpán (trpitelsky působící Pavel Kříž) se rozhodne skončit jako zástupce primáře, Vendulka (stále hůře hrající Eva Jeníčková) se vypracovala (?) na ředitelku nemocnice, Ute (velmi uměřená Tereza Brodská) pořád sedí ve své lékárně. Kendy (přirozený David Matásek) píše scénář filmu, k němuž mu na konci Štěpán s velkou slávou vymyslí očekávaný název Jak svět přichází o básníky, Karas (seladonský Lukáš Vaculík) trousí moudra typu „Na snech je lepší, když zůstanou jen sny“. Profesor (tradičně výborný Josef Somr) je v domově důchodců a bývalí žáci mu uspořádají narozeninovou oslavu. Sousedka, fotografka Zuzana (Linda Rybová) se stane Štěpánovou další láskou, což diváci pochopí dřív než kdokoli jiný.

A všechno se to vleče ve smrtelně pomalém tempu, s četnými opakováními a některými dosti hrůznými scénkami (opilá vrchní sestra z domova důchodců Evy Holubové či rvačka seniorů v podání Jiřího Lábuse a Rudolfa Hrušínského) plné dvě hodiny.

Nostalgii podporuje i hudba, respektive hudební motivy z předchozích filmů, pocity trapnosti zase téměř nevídané množství sponzorských produktů, což Kendy (asi aby byla legrace) ve filmu obecně halasně kritizuje. A nechybí útrpně bezzubá satira na politiky.

Třeba si básníci zase své diváky najdou, pokud je v českém publiku dost velká potřeba nostalgie nebo spíše čehosi teple lepkavého. Přesto by bylo lepší s Básníky přestat. Už dávno se nedá říci, že v nejlepším, tak alespoň dokud to ještě není moc velká ostuda.

Jak básníci čekají na zázrak
Česko 2016, režie: Dušan Klein, hrají: Pavel Kříž, David Matásek, Linda Rybová, Filip Antonio a další.

Celkové hodnocení: 45 %