Článek
Smetana totiž není nijak výjimečná zpěvačka. Zpěv je pro ni sice přirozený, vnímá sílu melodie, respektuje dynamiku výrazu, nicméně nedisponuje hlasem, který by zaujal na první poslech nebo měl nezapomenutelné charisma. Vezmeme-li navíc v potaz, že texty jejích písní na albu jsou v angličtině a francouzštině, byl to pro počin vydaný v českém prostředí značný hendikep.
Povedly se ale písničky. Jejich melodický potenciál je uspokojivý, výraznou roli v něm hrají atmosféra, pestrost a také aranže. Emma Smetana se takto pohybuje v jakémsi alternativním popovém prostředí, v němž zpívá tak, aby svůj hlas netrýznila. Je spolehlivá ve středních pěveckých polohách i v okamžicích, kdy to vypadá, že spíše vypráví, než zpívá (například v Gramophone).
Nové album Emmy Smetany.
Přestože byla k nahrání jednotlivých skladeb použita spousta syntetických zvuků, které samy o sobě mají tendenci ubírat dílu na živelnosti, podařilo se jí a jejímu týmu ve většině písní nutný vnitřní život zachovat. Z alba světu na odiv sice kráčí trochu pomaleji (což je dáno volbou jazyka textů i zpěvaččiným výrazovým omezením), nicméně po několika posleších vyhlíží debut Emmy Smetany jako velmi přátelský.
| Emma Smetana: What I’ve Done |
|---|
| Warner Music, 49:37 |