Článek
Studia jí přerušila druhá světová válka, kdy byla totálně nasazena v továrně na plynové masky v Brně. Po osvobození nastoupila na brněnskou konzervatoř, kterou absolvovala v roce 1948.
První angažmá získala v Horáckém divadle v Jihlavě, poté působila v Městském divadle ve Zlíně. Od roku 1952 hrála v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého na Smíchově. Tam prošla širokým rejstříkem postav, od lyrických mladých dívek po dramaticky ztvárněné zralé ženy, uplatnila se však i v komediálních hrách.
Významnou etapou v jejím hereckém životě bylo působení v legendárním Divadle Za branou (1967–1972) pod vedením Otomara Krejči. Zde vynikla především v Čechovových Třech sestrách, které měly přes 200 repríz. Po uzavření této scény se Kubánková vrátila do Realistického divadla, kde strávila dalších sedmnáct let (1973–1990).
Film ani televize nebyly Kubánkové příliš nakloněny. Sice ztvárnila více než 40 rolí v nejrůznějších snímcích, ale vesměs to byly malé, vedlejší role. Vzhledem k tomu, že na stříbrné plátno vstoupila na prahu čtyřicítky, jejími filmovými rolemi byly převážně postavy matek mladých hrdinů, případně manželky. Vidět jsme ji mohli například ve filmech Causa králík nebo Prodloužený čas. Jednou z jejích posledních rolí byla babička z filmu Kobry a užovky.
V televizi hrála v několika seriálech (Dobrá čtvrť, Hraběnky, Nemocnice na kraji města – nové osudy).
Věnovala se také práci v rozhlase a dabingu.