RECENZE: Galuška rehabilituje tělesnost hudby

Autor odvíjí svůj text od faktu, že nejen ve světě hudební vědy, ale i v běžném vnímání byla hudba odkázána do světa idejí, zbavena tělesnosti. Fysis jako by není tvůrčí, tělesnost je vnímána trochu jako „fuj“, málem překážející čiré ideji hudebního díla.

Tento způsob vnímání se vztahuje jak na proces autorské tvorby, tak na interpretaci i vnímání muziky posluchačem. Fysis se vytrácí, zůstává jen logos. Přitom tělesnost nelze od hudebních děl jen tak odstřihnout. Už hudební nástroj je hmotný, fyzická je svalová námaha hudebníka, celkový prožitek posluchače v sále, „strojová práce“ zařízení na reprodukci hudby.

Galuška vychází z precizně nastudované literatury, například z děl německého filozofa, estetika a teoretika hudby Theodora W. Adorna (1903–1969), francouzského teoretika umění Gilla Deleuze (1925–1995) a mnoha dalších. Svoje vývody dokládá bohatou argumentací.

V otázce tělesnosti hudby přitom nejde o teoretizování pro teoretizování. I zde platí okřídlená definice – filozofie je služkou vědy, věda slouží praxi. Vždyť to, jak vnímáme hudbu, má vliv například na otázky duchovního majetku a autorského práva.

V úvodu knihy si autor dovolil vtipnou fikci z blízké budoucnosti: „Ocitoval“ vyhlášku úřadu Spojený byrokratický uzel pro hudební a těžební průmysl, nařizující skladatelům, ať už si přestanou vymýšlet, že komponují něco nového, a řádně platí poplatky za autorská práva velkým korporacím Beatles Ltd. či Simon & Garfunkel & Sons.

Vždyť takzvaná nová díla jsou prokazatelně už jen kompilací kdysi napsaného materiálu, protože nový hudební software z roku 2033 matematicky dokázal, že všechny možné kombinace not už lidstvo vyčerpalo. Humorná teorie působí absurdně jenom zdánlivě. Vždyť podobné sofisma (X. Y. použil podobné pořadí tónů jako já, ergo musel mě vykrást) ve sporech o autorství často zaznívá.

Největší zásluha autora? Dokázal zpracovat téma zároveň jako seriózní filozofickou studii, ostatně kniha má základ v disertační práci obhájené na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. A zároveň srozumitelně a vtipně.