Vzpomínáte si na okamžik, kdy se ve vaší mysli poprvé objevila Tuesday?

Tuesday, jak ji znáte, se mi zformovala v hlavě při probuzení do jednoho temného rána roku 2014. A pak si jako Athéna moderního věku probojovala cestu z mých myšlenek na papír, plně ozbrojená a připravená do akce.

Ve čtenářských ohlasech se několikrát objevuje přirovnání k Lisbeth Salanderové z Larssonovy trilogie Milénium. Souhlasíte s tím?

Musím se přiznat, že před napsáním Dívky, která si říkala Tuesday jsem knihu Muži, kteří nenávidí ženy nečetl. Vlastně jsem se do Larssonovy trilogie plně ponořil až poté, co se v recenzích začala objevovat srovnávání.

Myslím, že podobnosti se tam najdou. Příběh dívky, která si říkala Tuesday je však psán v první osobě. Jste tedy pořád s ní, máte ji pod kůží, vidíte svět jejíma očima.

Trilogii Milénium jsem si moc užil, ale neřekl bych, že mezi Larssonovou sérií a mou Dívkou, která si říkala Tuesday existuje nějaké větší spojení.

Tuesday žije v londýnském podzemí, vlastně si tam vytvořila alternativní svět. Odkud jste čerpal všechny ty informace o londýnských tunelech?

Pracoval jsem na mnoha stavbách, jejichž součástí byly také vykopávky a průzkum podzemí, a při těch příležitostech jsem měl dost štěstí, abych si mohl některá místa tam dole důkladně prohlédnout. Londýn je dva tisíce let starý, za tu dobu vyhořel, byl bombardován, znovu vystavěn.

Ve viktoriánské době byl přebudován od základu. A hluboko pod ulicemi Londýna, který známe, se skrývají řeky, staré tvrze, tunely, sklepení a rozsáhlé sklady. Je to fascinující.

Děj knihy se odehrává na obou pomyslných koncích kriminality, mezi pouličními překupníky drog, kteří znásilnění nepovažují za zločin, a v prostředí, kde se točí miliardy. Který z těchto rozdílných světů podle vás více ovlivňuje atmosféru současného Londýna?

Skvělá otázka! Ekonomie kriminality mě opravdu zajímá, ať už mluvíme o klanové mentalitě drogových gangů, nebo o nikdy nekončících teritoriálních a mocenských sporech těch, které odlišuje společenský, etnický či rodinný původ. Ve své knize se však věnuji zejména nerovnosti pohlaví, nejvýrazněji pak nedostatku úcty k ženám, s nimiž je často zacházeno jako s pouhou komoditou.

S tím samozřejmě úzce souvisí i to, jaká role je ve společnosti primárně přisuzována mužům. Kriminální prostředí, kde je zločin považován za běžnou součást života, vše ještě více vyostřuje. Když žijete v neustálém strachu, začnete mít tendenci vidět téměř ve všem akt násilí.

Současný Londýn jako takový je podle mě jedním z nejúžasnějších míst k životu. Mluví se v něm tolika jazyky, mísí se mnoho různých kultur. Město vibruje, nabízí bezpočet kulturních prožitků, dokáže vstřebat snad všechny myslitelné způsoby života. Ale všechno má dvě stránky. Stejně jako v jiných metropolích, i v Londýně stačí zajít někam za roh do menších uliček a jste okamžitě konfrontováni s chudobou, bolestí, samotou a vykořeněností.