Myslíte si, že se vám podařilo na české hudební scéně něco změnit?

Bundil: Když jsme Slzu zakládali, bylo naším cílem psát melodicky silné písničky s kvalitními texty a spojit je s moderní produkcí. Myslím si, že něco takového na české scéně předtím nebylo.

Všeobecně mi na ní chybí progres, moderní pojetí hudby, zejména v popu. Pro mnoho lidí totiž dodnes platí, že slyší-li slovo pop, vybaví si hudbu z období normalizace. Silných melodických písniček je u nás jako šafránu.

Lexa: Další věc, která je pro nás důležitá, je vztah s fanoušky. Podle mě ho na české scéně moc hudebníků neřeší. My ale se svými příznivci trávíme extrémní množství času. Snažíme se s nimi být, protože vidíme, že je to naplňuje, stejně jako nás naplňuje to, že přišli na náš koncert. Takhle jim to vracíme. Snažíme se o to, aby náš vztah s nimi byl co nejbližší.

Zpěvák Petr Lexa je úspěšný youtuber, a tak předpokládám, že kontakt s lidmi prostřednictvím sociálních sítí byla také vaše priorita.

Bundil: Bereme to jako naprosto přirozenou věc.

O moderním popu hovoříte v souvislosti s vlastní tvorbou od první chvíle. Můžete pojmenovat ony moderní prvky?

Bundil: Když si poslechnete opravdu dobré současné popové písničky, zjistíte, že nad produkcí převládá podstata, tedy melodie. Moderna je ve zvuku a produkci. O to se snažíme také. Všechny písně skládáme s kytarou. Když fungují, začneme řešit jejich produkci a zvuk. Pokud nás ale nepřesvědčí, když si je zahrajeme jenom s kytarou, přestaneme na nich pracovat. Posloucháme moderní světový pop a jsme přesvědčeni, že se to v naší tvorbě promítá.

Je v současné době dost dobrého popu?

Bundil: Říká se, že mnohá středoproudá rádia se nedají poslouchat. Když si ale pustím ta nejlepší, mám pocit, že dobrého popu je dost, protože mi ty stanice nabízejí dost moderní hudby, která má přesně takové parametry, které ctíme. Je ale také pravda, že spousta moderního popu je takzvaně přeprodukovaná a písničky namísto dobrých melodií nabízejí především masu zvuků.

Na vašem loňském prvním albu Katarze je deset skladeb. Zbyly vám ještě nějaké?

Bundil: Ano, ale protože se na album nedostaly, nebudeme se k nim už vracet. Snažili jsme se nahrát co nejsilnější desku, což v praxi znamenalo, že jsme si stoprocentně stáli třeba za každou třetí skladbou, kterou jsme složili.

Vědomí, že písně, které jsme na desku nedali, nejsou dost silné, nám říká, že s nimi dál pracovat nemáme. Věřím, že na další album dokážeme napsat lepší.

Na vaše koncerty chodí velmi mladí fanoušci, především teenageři. Jak dlouho se vám je podaří udržet?

Lexa: Věřím, že ti stávající s námi půjdou dál a k nim budou přicházet noví.Na našich vystoupeních je vidět, a lidé nám to pak i píšou, že mnozí jsou na živém koncertě vůbec poprvé a vlastně zpočátku nevědí, jak reagovat na impulsy z pódia.

Během několika minut se do toho ale dostanou a energie vystoupení je vtáhne. Ty nejmladší samozřejmě doprovázejí rodiče…

Bundil: Mnohokrát se nám stalo, že přišli se svými dětmi jako doprovod, ale po koncertě si koupili cédéčko a odcházeli už jako naši fanoušci. Jsem přesvědčen, že pokud budeme pro fanoušky i nadále obsahově zajímaví, budou s námi růst. A starší se k nim budou nabalovat.

V prvním týdnu po vydání alba Katarze jste prodali tři tisíce cédéček. To je v dnešní době a v této zemi malý zázrak. Jak si to vysvětlujete?

Bundil: Po Vánocích bylo prodáno dvanáct tisíc kusů cédéček a teď už máme multiplatinové ocenění. U nejmladších fanoušků jsme zpočátku měli pocit, že si cédéčka kupují jako suvenýr, předmět, na který se jim podepíšeme. Začali jsme ale vyzvídat a ptali se, jestli si to album pustí. Všichni nám odpověděli, že ano, buď doma, nebo rovnou v autě, když pojedou s rodiči z koncertu.

Lexa: Mám dojem, že největší fanoušci si naše album koupili hned loni v listopadu, když vyšlo. Teď si je kupují ti noví. Nedávno mi herec Martin Zounar na jednom natáčení vyprávěl, že jeho malá dcera chtěla mít naše cédéčko, aby si ho mohla pouštět, když s ním nebo jeho manželkou jede v autě. Dnes si prý to cédéčko nepouští ani tak dcera, jako on a manželka. I takhle získáváme fanoušky.

Cílili jste vůbec na někoho své skladby?

Bundil: Od začátku jsme se snažili dělat je pro širší spektrum posluchačů. Přece jenom je to moderní pop s kvalitními texty – jejich autor je Xindl X. To, že se tak rychle ujaly u nejmladšího publika, nás vlastně překvapilo. Nepočítali jsme s tím, že nás budou poslouchat tak mladí lidé, a těší nás to.

Dostalo se vám také uznání od někoho z hudební branže?

Bundil: Stává se to, ale nějaký čas to trvalo. Zpočátku nás totiž naši kolegové brali jako takzvanou rychlokvašku, tedy kapelu, která na sebe rychle upozorní a stejně rychle se ztratí v hudební historii. Velkou hodnotu tak pro nás mají tři nominace na Ceny Anděl. Odborná veřejnost nám tím dala najevo, že nás vzala na vědomí a bere nás vážně.

Vstupujete do dalšího roku své existence, kdy budete muset dobrou pozici obhájit. Máte z toho obavy?

Bundil: Cítíme odpovědnost, to ano, ale nebojíme se. Hnacím motorem pro nás je, že děláme to, co nás baví. Teď především ladíme koncerty, vizuálně i zvukově, a pracujeme na nových skladbách.

Zazní nějaké nové na koncertech nadcházejícího turné?

Bundil: Určitě odehrajeme všechny písničky z první desky, dojde i na dvě coververze a začneme představovat i nové. Během turné by jich mělo zaznít několik, zařazovat je ale budeme postupně.

Kdy vůbec vyjde vaše nové album?

Bundil: Konkrétní termín nemáme, ale mělo by to být někdy příští rok. Až jarní turné skončí, rozjedeme se na festivaly a na podzim pak budeme v Katarze Tour 2016 pokračovat. Nové písničky skládáme průběžně.