Nabízí v ní příběhy jmenovaných i sestry Arnošta Lustiga Hany, Pavla Landovského Heleny, Jaroslava a Marty Zajícových, Jany Navrátilové či Julia Bangy, bratra hudebníka Gipsyho.

Jsou to autentické výpovědi o době a české společnosti nejenom minulého století, které mnohdy seznamují s neznámými fakty ze života slavnějších příbuzných. Helena Landovská například vypráví i o režisérech Vávrovi či Krejčíkovi, s nimiž na Barrandově spolupracovala. Sourozenci Zajícovi o šikaně, jejíž obětí ze strany všemožných snaživých kádrováků se stali. S Hanou Hnátovou si čtenář znovu prožije šílenost Terezína a Osvětimi, bolestné první kroky po osvobození a nakonec i po srpnu 1968, když se bratr Arnošt s rodinou rozhodl zůstat „venku“.

V co věří? „Ve slušný lidi,“ vyznala se autorce. Dříve prý viděla vinu kdečeho špatného ve fašismu, v nacismu, ale v průběhu času přišla na to, že všechno, co je špatné, dělají lidi.