Koncert začal s patnáctiminutovým zpožděním. Ale ani ono neumožnilo všem návštěvníkům uvězněným v nekonečně dlouhých frontách před halou včas proniknout dovnitř a stihnout otvírák v podobě písně Going Out With a Bang z aktuálního alba Return To Forever, natož se pak dobrat solidního místa blíž jeviště.

Úvodní desítky minut propojily v rychlém tempu současnost se sedmdesátými lety. Vedle sebe zazněly stejně tak loňská We Built This House jako historická Steamrock Fever či orchestrálka Coast to Coast.

Před sedmašedesátiletým zpěvákem Klausem Meinem by bylo namístě smeknout pověstnou kšiltovku. S výjimkou několika koncertně odpustitelných intonačních piruet zpívá s plným nasazením svým charakteristicky zabarveným hlasem, v němž jen těžko nacházíte stopy únavy.

Řízný je i kytarový tandem Rudolf Schenker a Matthias Jabs a patřičně táhne i polsko-americká rytmika Paweł Mąciwoda a James Kottak. Posledně jmenovaný rozdováděl publikum i velmi kontaktním bubenickým sólem. Ještě předtím ale došlo třeba na akustický blok. Bouřlivé ovace pochopitelně vzbudila balada Wind of Change, která je stejně tak čítankovým příkladem chytrého a nápaditého hitu, jako vzpomínkou na atmosféru časů před více než čtvrtstoletím, kdy se na chvilku zdálo, že Evropa by se mohla stát příjemným místem vzájemné pospolitosti.

Svěže ovšem zapůsobily i hardrockové kvapíky Dynamite a Blackout, nechyběla jímavá hitovka Still Loving You, která byla před Rock You Like a Hurricane prvním ze dvou přídavků devadesátiminutové show.

Celkové hodnocení: 75%