Hlavní obsah

Muzikant a herec Miroslav Kořínek říká: Swing je veselá hudba

Právo, Radmila Hrdinová

Miroslav Kořínek je hudební skladatel, aranžér, klavírista, herec, pedagog, ale především dlouholetá hudební duše Studia Ypsilon. Podílí se i na páteční ypsilonské premiéře inscenace Swing se vrací neboli o štěstí. Tentokrát spolu s Janem Jiráněm, Martinem Bohadlem a Dominikem Renčem.

Foto: Petr Horník, Právo

Miroslav Kořínek patří od poloviny 60. let neodmyslitelně k Ypsilonce.

Článek

Swing a Ypsilonka patří k sobě, stejně jako Kořínek a Ypsilonka. Dá se z toho vydedukovat, že to platí i o dvojici Kořínek a swing?

Určitě. Ale já jsem se ke swingu dostal vlastně pořádně až v liberecké Ypsilonce, předtím jsem kantořil a věnoval se i úplně jiné muzice. Hlavní hudební postavou Ypsilonky byl vždy Karel Novák. Karel miloval muziku a právě hlavně swing. Od něho jsem se strašně moc naučil. A když v padesáti letech Karel nenávratně odešel, tak po něm zůstala díra, která trvá dodnes. Takže já bych zásluhu o swing v Ypsilonce připsal hlavně jemu.

Swing obsahuje každá hudební ypsilonská inscenace, nejen Takzvaný swingový večer na přidanou, ale třeba i Prodaná nevěsta nebo Kouzelná flétna…

Ona prakticky každá muzika swing nabízí, ať už je to Mozart nebo Smetana, tak proč to nepřiznat a divákům ho neobjevit. Zvláště když je to pobaví.

Motto vaší inscenace praví, že swing je štěstí, ale je swing i humor?

Swing je velice veselá muzika, nabitá energií, tam nenajdete moc slz nebo deprese, snad v blues, které ale dovede být taky zatraceně veselé. Přitom i pomalá swingovka je málokdy smutná. Ale proč oddělovat blues a swing, když obojí tak krásně šlape.

Jak jste tentokrát soubor zapojil do swingování?

Ke swingu patří bigband, ale my velkou kapelu nemáme, takže ji nahrazuje sbor. Tak tomu ale bylo i v jiných ypsilonských inscenacích, třeba operních, kdy sbor dokázal zastoupit i velký symfonický orchestr. Ale ono to celý soubor strhne tak, že je musím až krotit a připomínat jim, že i bigband hraje někdy potichu.

Dá se říct, že swing je určitý pocit, předávaný v Ypsilonce z generace na generaci?

To tak zcela jistě je. Už od dob, kdy jsme se na vojně sešli s Honzou Schmidem a Karlem Novákem a všichni jsme milovali swingové písničky. Takže řada z nich přešla do první ypsilonské inscenace Encyklopedické heslo: XX. století. A to platí pořád. I v té dnešní inscenaci jsou písničky, které máme rádi, protože jenom písničku, kterou máte rád, dokážete i dobře zaranžovat. A samozřejmě si ty písničky objevuje i nejmladší ypsilonská generace.

Foto: Pavel Vácha

Miroslav Kořínek a Jitka Zelenková v inscenaci Swing se vrací neboli o štěstí.

Čím to je, že dnes si mladá generace opět objevuje swing? Co ji na něm přitahuje?

To je otázka! Možná je to i přesyceností tím, co dneska představuje hlavní hudební vlnu a z čeho já si nevybavím jedinou písničku, kterou bych si zazpíval někde u ohýnku. Zatímco swingovky ano. A možná je to i tím, že swing je veselejší než ta dnešní doba. Jako za totality zněla ve swingu nostalgie po světě první republiky, tak i dneska to může být touha po dobách noblesnějších, než v jakých žijeme. Swing je hezká, vlídná a zdvořilá muzika. A to platí i o textech, které jsou ohromně vtipné. Swingovky jsou divadelní kousky, jedna po druhé by se daly inscenovat. Takže i v naší inscenaci jsem se snažil i o to, aby fungovaly jako jevištní klipy. A to v atmosféře doby, které vládl swing.

Je swing hudba pro každého?

Swing je chytrá hudba, jako každá muzika má své publikum. Ten, kdo má rád třeba techno, v ní asi nenajde zálibu, a naopak. Ať si každý vybere své.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám