Článek
Velký formát plátna na pocitově nekonečném, ale přesto sevřeném interiéru vyznívá mnohem agresivněji a transparentněji, než by člověk očekával.
Stěžejním tématem je v jeho případě figura, zasazená vždy do nějakého, na první pohled doprovodného kontextu, který však plní v celkovém výrazu důležitou roli. Dává té které postavě vlastní smysl a životnost zároveň. Surrealistické okolí, někdy sahající až k abstraktní neuchopitelnosti, brutálně kontrastuje s tělem zobrazené postavy. Při prvním vizuální osahání má pozorovatel pocit, že vidí pohádkové bytosti v kouzelné říši.
Jenže když se začneme postupně nořit do dalších smyslů, symbolů a odkazů, už nám dané téma tak romantické nepřipadá. Postavy, oholené až na dřeň, vypadají jako obnažené maso staženého králíka. Proto jejich celkové kontury získávají poněkud hororový nádech, jako bychom sledovali ilustrace k příběhům bratří Grimmů.
Navíc je každá z postav vržená do odtažitého, možná i nepřátelského světa. Tápe v labyrintu, překračuje hranice sebe sama, putuje k horizontu, aniž by věděla, co ji dál čeká. Za krkem sedí hrdinovi každého obrazového mikropříběhu jemný stín strachu, se kterým se musí naučit žít.
Jiří Sopko překračuje svými barevnými vizemi limitovanost a nepodstatnost určité doby. Ukazuje nadčasová témata, zasazuje je sice do veselých barevných ploch, ale přesto z nich cítíme určitou šedost, depresivnost a zasmušilost. Ovšem dává nám také možnost překročit omezenost určenou rámem daného obrazu a vykročit za skutečný horizont duchovní svázanosti.
| Jiří Sopko |
|---|
| Galerie Magna, Ostrava, do 4. ledna 2016 |