Je to poloha, kterou dokonale ovládá a kterou mu lze uvěřit. Kdyby skladby s texty o různých podobách lásky, o její spalující vášni či mrazivých koncích, zpíval devatenáctiletý vokalista, bylo by to nejspíš neupřímné. Sealovi je ale dvaapadesát let a na vlastní kůži zažil všechno to, o čem v textech přemítá.

Olusegun Olumide Adeola Samuel, jak se Seal ve skutečnosti jmenuje, má nádherný sametový hlas. Dokáže s ním divy, ale přitom tak činí bez hysterie, v poklidu a přirozeně, jako by zpěv byla ta nejjednodušší věc na světě. Ze středních poloh hladce vystoupá do vysokých, přitom nenápadně promění atmosféru skladby, dotáhne ji ke gradaci a nechá ji doznít v napětí či jiskřivosti tak, jak s ohledem na své další vlastnosti žádá.

Obal nového Sealova alba 7.

Obal nového Sealova alba 7.

FOTO: Warner Music

Pozoruhodný je také instrumentální doprovod písniček. Je bohatý, funkční a střídá se v něm poloha živá s naprogramovanou. V poměru se to více naklání k syntetickým „spodkům“, Seal to ale vždy vyrovná náruživým hlasovým projevem. Ten pak dává i slyšitelně elektronickým hudebním základům v písničkách živý rozměr.

Albu nicméně tentokrát chybějí hity. Ne že by je Seal uměl interpretovat jako na běžícím pásu, pár jich ale na svém kontě už má. Novinka 7 k těm již existujícím přidá možná první dvě písně – Do You Ever a Every Time I’m With You. Z těch dalších na desce nic takového nekouká, pročež lze i u Seala konstatovat, že se zřejmě dostal do situace, kdy se těžko prodírá k jasným přímočarým popovým tutovkám.

Přesto je to dobré album, jež svou atmosférou nejvíce evokuje pop devadesátých let, tedy doby, ve které měl ještě dopad a názor.

Seal: 7
Warner Music, 49:22

Celkové hodnocení: 65 %