RECENZE: Uspěchaní Coldplay

Sedmé studiové album nazvala A Head Full of Dreams, pojala ho popově, tanečně i elektronicky a pozvala řadu zajímavých hostů. Je to velkorysá nahrávka, která svým zvukem skupinu vrací do sportovních hal a na velké stadióny.

Vzhledem k tomu, že tentokrát Coldplay inspirovala melodicky mocná a diskotékovou náladou nabitá osmdesátá léta, lze minimálně o první polovině desky smýšlet jako o taneční. Napověděl to ostatně singl Adventure of A Lifetime a udělal to tak, že to bylo trochu děsivé.

Coldplay totiž byli vždy sofistikovanou kapelou, která uměla napsat a nahrát taneční písničky tak, že nezněly fádně. V uvedeném singlu se to nepovedlo, ale naštěstí to je v dalších skladbách na desce jinak. Optimistickou melodii a letní náladu mají ještě titulní a Hymn for the Weekend s účastí popové Beyoncé.

V dalších se Coldplay více přimkli k rockovému duchu své tvorby, což učinilo desku barevnější a – přiznejme si – snesitelnější. V rozehrané Everglow zpívá Chris Martin se svou bývalou manželkou Gwyneth Paltrowovou a sluší mu to jako v nejlepších baladách Coldplay, Fun je pak zdařilý duet se zpěvačkou Tove Lo, který graduje.

Ne pro celé album měli ale Coldplay dobré melodické nápady. Druhá polovina je v tomto ohledu trochu impotentní, písně jsou poněkud těžkopádné a zaujme jen to, že v Kaleidoscope je hlas Baracka Obamy a v Up & Up kytarové sólo Noela Gallaghera z bývalých Oasis.

Je to daň spěchu, v němž album vzniklo. Mělo zavát pro fanoušky nepříliš vábnou ambientní stopu předešlé desky a místo toho vyvolává pochyby, jestli jsou Coldplay i nadále s to promlouvat do hudebního dění zásadně. S dalšími písněmi by si měli dát víc na čas.