Azyl poté nalezl v galerii, která vystavuje obrazy a další umělecké artefakty, takže věci dostaly své pravé místo.

Aféra pominula, umělecká tvorba přetrvala. Archaický mokrý kolodiový proces dává všem vystaveným fotografiím zvláštní kouzlo zašlé krásy. Hnědočerný šerosvit evokuje staré barokní mistrovství Rembrandta či Rubense nebo známé Drtikolovy experimenty s tělem a geometrickou křivkou.

A propos Drtikol. Jeho fotografie jsou mnohem odvážnější než ty Richtrovy a veřejnost je dnes považuje za vrcholné umění, navíc velmi dobře finančně ohodnocené. Richtr nahotu spíš skrývá, než aby ji transparentně vystrkoval ven a s prvoplánovou lascivitou podtrhával erotično červenou tužkou. Spíš si tak pohrává s křivkou a se světlem, hledá jejich ideální vztah a přemýšlí nad dokonalostí finální kompozice.

Fotograf Karel Richtr (vlevo) na slavnostním otevření výstavy s Vladimírem Železným.

Fotograf Karel Richtr (vlevo) na slavnostním otevření výstavy s Vladimírem Železným

FOTO: Jan Šída, Právo

Ženu chápe jako nositelku formy krásy či krásna. Má rád oblé tvary, umí s nimi pracovat a zasazovat je do interesantního prostoru. Ale ten by sám o sobě na vytvoření zajímavého obrazu nestačil. Ozvláštňuje ho totiž překvapivý detail, jako je například historizující lustr, antický sloup, prosvětlené okno či obyčejná kniha. To všechno dohromady skládá výsledný dojem.

Richtrovy fotografie nejsou sprosté či vyzývavé, jsou spíše zasněné. A hlavně, nejsou to akty v pravém slova smyslu, spíše nesmělé pokusy o pojmenování krásna jako hmatatelné esence.