Kde se Slza vlastně vzala?

Bundil: Slza vznikla přede dvěma lety a hlavní myšlenkou bylo skládat dobré a melodické písničky. Oba máme rádi současný světový pop, oba se jím inspirujeme a chtěli jsme, aby i naše písně měly současný zvuk. Takové uchopení mi na naší scéně chybělo. Důležité bylo také zpívat česky. Všechny tyto věci jsme tedy propojili a po dvouleté práci a dobrých ohlasech máme pocit, že se nám to podařilo.

Proč podle vás na české scéně chybělo aktuální pojetí popu?

Bundil: Osobně si myslím, že mezi českými muzikanty obecně panuje názor, že pop je něco špatného. Přijde jim málo umělecký a řekl bych, že ti, kteří se mu věnují, jej podceňují. Je to pro mnohé trochu podřadný žánr. Málokdo si ale uvědomuje, že se dá dělat poctivě a dobře.

Je pro vás pop uměním?

Bundil: Je, i když si myslím, že je těžké říct, co přesně umění je. Chápu tedy, že pro každého muzikanta je umění žánr, ve kterém se pohybuje. Je to tak v pořádku. Umění v popu je schopnost napsat dobré písničky, vymyslet silné melodie a dobře je zaranžovat i nahrát.

Vaše vize byla přijata již s první skladbou Lhůta záruční. Přemýšleli jste o tom, proč to šlo od začátku tak dobře?

Lexa: Myslím si, že lidé u nás dobře znají zahraniční popové písničky a mají je rádi. Spojení tohoto žánru s dobrým českým textem je něco nového, a možná proto je naše tvorba přijata s takovým zájmem.

Hraje pro vás text v písničce velkou roli?

Bundil: Zásadní. Navíc nám texty píše Ondřej Ládek alias Xindl X, což je jeden z nejlepších textařů u nás. Jeho texty se dají interpretovat různě, je v nich další rozměr, vtip i tajemství. Myslím si, že takové mají lidé rádi. Na našich koncertech si je zpívají dvanáctileté děti i dospělí.

Slza vydává první album

Slza vydává první album.

FOTO: Universal Music

Lexa: O textech s Ondřejem diskutujeme, vybíráme témata. Když ho pak dostanu napsaný, mívám pocit, že jde po té stopě, na které jsme se dohodli. Mnohokrát se mi ale stává, že třeba až po několika týdnech v něm najdu rozměr, o kterém jsem předtím nevěděl.

Proč zrovna Ondřej Ládek? Je přece z úplně jiného hudebního světa, je to písničkář, trochu provokatér, spíše folkař.

Bundil: S Ondrou se dobře znám, protože hraju v jeho doprovodné kapele jako kytarista. K psaní textů pro Slzu jsem ho oslovil proto, že si myslím, že je nadžánrový. Je schopen vycítit náladu písničky a předat jí text bez ohledu na to, jestli jde o folk, country, pop, nebo třeba rock. Má navíc schopnost posunout svým textem písničku dál.

Vaše singly byly posluchači vždy velice dobře přijaty. Zažili jste někdy nepochopení či odpor?

Bundil: U posluchačů ne. Když už jsme se s něčím podobným setkali, šlo to z řad muzikantů. Nikdo mi to ale neřekl do očí, vždycky jsem se to jenom někde doslechl. Myslím si, že je to kvůli tomu, co už jsem říkal: pop je u nás vnímaný trochu jako sprosté slovo. Chtěli bychom to změnit.

Lexa: Na našich koncertech naopak pozorujeme, že lidí přibývá. Obvykle se nám stává, že když dohrajeme, čeká na nás autogramiáda, která trvá i více než dvě hodiny. Podepíšeme se všem, kteří mají zájem. Vztah s fanoušky je pro nás důležitý.

Mimochodem, je pravda, že jste, Lukáši, objevil Petra na YouTubu, kde v klipech zpíval coververze?

Bundil: Je to tak. K našemu setkání ale došlo až půl roku poté, co jsem začal zpěváka pro Slzu hledat. Psal jsem tehdy dokonce inzeráty. Ozývali se lidé, kteří sice zpívali technicky dobře, chybělo jim ale charisma a výraz. To jsem našel až u Petra, když jsem ho viděl zpívat nějaké převzaté písně na YouTubu.

Sháněl jste třeba i zpěvačku?

Bundil: Ne, Slza byla od začátku kapela, v jejímž čele měl stát zpěvák.