Jak se Blues Alive před dvěma desítkami let narodil?

Je to trošku jako z pohádky. Jako ředitel zdejšího domu kultury jsem měl produkční, devatenáctiletou Petru Matysovou, která přišla s myšlenkou uspořádat v Šumperku bluesový festival.

Dělali jsme předtím dost velké a významné jazzové přehlídky, ale festival bluesový jsem si představit nedovedl. Nicméně mě přesvědčila, uspořádali jsme první, spíše menší lokální festiválek pouze za účasti českých kapel a povedl se. Důležité bylo, že po velkém úsilí Petra přiměla publicistu Ondřeje Bezra, aby se přijel podívat, a tím jsme získali spolupracovníka, který nám mohl radit a dramaturgicky nás směrovat.

Festival začal narůstat, druhý ročník už byl lehce mezinárodní. Mám na mysli Slovensko a Ramblina Rexe, který přijel s Lubošem Andrštem. Na třetím ročníku už byl autentický černý bluesman Johnny Mars. S lety přijížděly další velké osobnosti evropského i amerického blues a jsme samozřejmě rádi, že z Blues Alive vyrostla tak prestižní a významná akce nejen v kontextu českém, ale i středoevropském.

Byl jste fanouškem blues?

Ne, blues jsem se začal učit poslouchat až v souvislosti s festivalem. Díky celonočním diskusím s Ondřejem Bezrem mám bluesovou školu, určitý přehled a rád si tuhle muziku pouštím.

Co je nejtěžší na pořádání takto prestižního festivalu v relativně malém městě?

Především považuji za malý zázrak, že právě Šumperk se stal centrem bluesového dění v České republice. Festival je celoroční práce. Už dnes se bavíme o tom, jak bude vypadat příští ročník. Pravda je, že letos jsme spustili propagaci už v letních měsících, a moc nás potěšilo, že všechny tři hlavní koncerty jsme měli vyprodány takřka tři týdny před festivalem.