Dva své filmy jste prezentoval na Berlinale. Máte rád atmosféru velkých festivalů?

Atmosféru ano. Bývám ale nešťastný ze soutěží.

Jak to myslíte?

Často nechápu verdikt poroty. Není mi jasné, podle čeho vybírá vítěze, nerozumím její filozofii. Vidím například, že filmu hodně pomáhá, když je politický, a přitom je úplně jedno, že je třeba špatný.

Aktuální politika tedy ve vašich filmech není?

Aktuálním politickým tématům se vyhýbám. Můj velký vzor je režisér Buňuel. V jeho filmech jsou silná politická témata, nenazval bych je ale aktuálními.

Mě zajímá společenská kritika. Kdybych měl dnes natočit film o uprchlících, raději bych o nich točil příspěvky do televize.

Váš snímek Věčný život je čtvrtý v hlavní roli se soukromým detektivem Simonem Brennerem. Proč se k této postavě vracíte?

Filmy s Brennerem jsou v Rakousku velmi populární. Vždy, když natočím nový, je v kinech hned nejúspěšnější.

Jenom pro představu: v Rakousku na poslední film s Brennerem přišlo 290 tisíc diváků. Tolik jich nemá spousta amerických filmů v rakouské distribuci, a druhý nejúspěšnější rakouský film ve stejném období měl sto tisíc diváků. Znamená to tedy, že je s touto postavou spojeno očekávání. Navíc jsem v těch filmech našel něco, co je mi blízké. Tragikomiku.

Josef Hader, představitel detektiva Brennera, je v Rakousku velmi populární, že?

Je mužská filmová hvězda. Je nejenom vynikající herec, ale úspěšně vystupuje i v kabaretu.

Podílel se na scénářích ke všem čtyřem snímkům s Brennerem. Jaký je jeho přínos?

Podle mě je nejlepší rakouský autor dialogů. Texty pro svá kabaretní čísla si píše sám a já jsem rád, že se podílí i na scénářích k filmům, v nichž hraje hlavní roli. Zná Brennera naprosto dokonale a podle toho také píše dialogy. Scénáře vznikají na motivy knih rakouského spisovatele Wolfa Haase, jenž se na nich podílí také. Pracujeme ve třech, každý scénář připravujeme dlouho a pečlivě. Je zábavné přemýšlet o tom, co bychom Brennerovi ještě provedli, do jaké situace bychom ho postavili.

Jsou v Rakousku Haasovy knihy s Brennerem také populární?

Nejenom v Rakousku, ale také v Německu, a překládají se do dalších jazyků. V Rakousku ale nikdo nevěřil, že bude možné ty knihy zfilmovat, protože jsou velice reflexivní a odrážejí především vnitřní Brennerův život. Upřímně řečeno, Wolfa Haase při psaní scénářů k filmu zápletka a vývoj moc nezajímají. Však se v nich také od původního románu stále více vzdalujeme. Přebíráme náladu, postavy, prostředí, ale příběh a zápletku si vymýšlíme.

Kolik filmů ještě o Brennerovi natočíte?

Pokaždé říkáme, že když bude ten nový divácky úspěšnější než minulý, natočíme další.

Byl jste jedním z režisérů, kteří točili několik dílů i v České republice populárního seriálu Místo činu. Je čest podílet se na něm?

Samozřejmě. Natočil jsem tři díly a nejdůležitější pro mě byl ten, který jsem dělal hned, když jsem odešel z filmové školy. Byla to pro mě ohromná motivace, protože titulní melodie seriálu mě provázela mládím. Když jsem byl malý, musel jsem hned po ní jít spát, a když jsem vyrostl, byla pozvánkou k povinnému dostaveníčku k televizi.

K prvnímu dílu, který jsem natočil, jsem si také směl sám napsat scénář. Hrozně mě to bavilo. Přesto nebyl dobře přijat v Německu.

Dokonce odtamtud přišel do rakouské televize dopis, že ten je příliš takříkajíc kinový. Já měl ale štěstí, že jsem ho tak mohl natočit. Televizní redaktor, pod kterým jsem ho dělal, šel do penze, takže mi dal mnoho svobody. Věděl totiž, že se mu už nic nestane.

Jaký je rozdíl v tom, točit film pro kino a pro televizi?

Je obrovský. Když děláte pro kino, jako režisér jste pánem příběhu, vše je podle vás. Jakmile točíte pro televizi, požaduje se od vás profesionální práce, která naplní představy zadavatele.

Redaktoři mluví do všeho, do obsazení, příběhu, dramaturgie. Hlídají, aby ve filmu nebyla ironie, cynismus, a dbají na žánrovou čistotu. V televizi jde o to naplnit očekávání, v kině předčít očekávání.

Natočil jste už svůj nejlepší film?

To kdybych tak věděl. Ale doufám, že ještě ne.