Česko má v tomto stylu tři velikány mezinárodního významu: skláře a glyptika Josefa Drahoňovského, fotografa Františka Drtikola a sochaře Jaroslava Horejce.

Tato trojice výjimečných tvůrců byla zastoupena i na největší bilanci art deca, kterou přinesla výstava v londýnském Victoria and Albert muzeu v roce 2003.

Celá generace Čechů však Jaroslava Horejce téměř nezná. A není se čemu divit. Jeho poslední výstava se uskutečnila v Národní galerii v roce 1982 a byla věnována pouze kresbám. S iniciativou znovu připomenout českého velikána evropského sochařství stylu art deco přišel sběratel Tomáš Hejtmánek, který už více než třicet let shromažďuje jeho sochy. Vlastní kolekci 300 originálů, které do 4. prosince vystavuje v prostorách celého svého domu Arthouse Hejtmánek.

Některé sochy a šperky jsou vystaveny ve skříních z doby art deco, jiné najdeme na římse Horejcem zdobeného krbu, který Hejtmánek kdysi koupil od soukromého sběratele. Intimita místností domu nabízí pro komorní sochy nečekané efekty. Od prvního okamžiku má návštěvník dojem, že se ocitl v sochařově ateliéru ve 20. a 30. letech minulého století. Jako by Horejc chvíli před námi dům opustil.

Ve stovkách exponátů objeví divák celé kouzlo Horejcova umění. Zajímalo ho archaické sochařství Egypta a Řecka, miloval Botticelliho a Donatellovu italskou renesanci, fascinovaly ho reliéfy ze staré Mezopotámie i nástěnné malby minojské kultury na Krétě, která byla v jeho době znovu objevena. Podněty dávné minulosti dokázal aktualizovat a originálně zpracovat s obdobným citem, jako to v architektuře Pražského hradu učinil jeho o pár let starší souputník Josip Plečnik.

V sochách Horejc propojuje dekorativnost dohromady s realistickým detailem, ornament se živým pozorováním modelu. Kompozice mají často esovité linie českých madon gotického krásného stylu i secesní Prahy umělcova mládí. Témata jsou převážně odvozena z antických bájí i biblických příběhů, v nichž sochař hledal morální archetypy lidského jednání.

Bylo by zajímavé vidět Horejcovy nejlepší sochy v sousedství obrazů Amedea Modiglianiho a plastik Antoina Bourdella. S Modiglianim ho spojuje kánon žen s dlouhými nosy i krky, mandlovitýma očima a drobnými rty, s Bourdellem archaičnost v pojetí těla postav i tváří jako masek.

Škoda že Horejcův talent neobjevil kdysi John D. Rockefeller junior. Pro výzdobu jeho obchodního a kulturního centra v New Yorku na 5. třídě by byl takřka ideálním tvůrcem. Alespoň my máme štěstí, že umělec ve 20. letech minulého století vytvořil Pomník padlým pro Dvůr Králové, jedno z mála monumentálních děl podobného druhu ve stylu art deco v Evropě. Na pražské výstavě jsou k němu modely.

Horejc měl univerzální výtvarný talent. Vytvářel šperky, dekorace svítidel a krbů, figurální motivy pro nástěnné hodiny, brousil reliéfy i do skla. Navrhoval také mince, plakety a pamětní medaile, ale i nejrůznější keramické misky a vázy.

Originálním dílem je jeho kovová mříž pro katedrálu sv. Víta na Pražském hradě. Byl rovněž tvůrcem jednoho z nejpovedenějších portrétů prezidenta T. G. Masaryka.

Za vším, co kdy Jaroslav Horejc dělal, bylo hluboké přesvědčení, že umění má přinášet pocit povznešenosti nad tím, co je v lidském životě všední a průměrné. Výstava tento fakt svou originální instalací zvýrazňuje a je z ní zřejmé, že se její pečlivé přípravy ujal znalec a obdivovatel velkého Horejcova uměleckého odkazu.

Jaroslav Horejc
Arthouse Hejtmánek, Praha, denně kromě neděle od 14 do 19 hodin, do 14. 12.

Celkové hodnocení: 85 %