V následujících letech dělal vše pro to, aby se na jeho „úlet“ zapomnělo. Vydal záznam akustického koncertu, spolupodílel na návratu svých Soundgarden a stanul i v čele jiné své dávné kapely Temple Of The Dog. Letos se rozhodl vydat nové sólové album. Kolekce se jmenuje Higher Truth a Cornell o elektroniku na ní v podstatě ani nezavadil.

Je to dobře, protože se projevuje přesně tak, jak mu to nejvíce sluší, co se barvy hlasu týče, a jistě i sedí. Jde o projev rockového písničkáře, kterého jako hlavní nástroj podporuje akustická kytara a vedle ní pak v menší míře další instrumenty.

Tu a tam se z desky ozve piano, jindy smyčce, harmonika, ale to vše písně jenom podbarvuje. Na albu je pak nejvíce patrný vliv dvou historicky zásadních kapel, sice Led Zeppelin a Beatles. Té první proto, že kytarové riffy a la Jimmy Page i na této kolekci dávají skladbám pevnost a znějí až neochvějně, zvláště v razantnějším finále celého počinu. Tam se cíleně vynořují, aby zakryly slabší aranže, respektive určitou bezradnost, kterak skladbu ještě více rozvinout.

Obal alba Higher Truth.

Obal alba Higher Truth

FOTO: Universal Music

Vliv Beatles je pak samozřejmě v melodiích. Cornell je zpěvák, který si potrpí na to, aby jeho linky měly smysl a hudební základ povyšovaly. Skladby Nearly Forgot My Broken Heart, Higher Truth, Josephine či Circling jsou toho jasným důkazem.

Není to přitom nahrávka plná přetavených inspirací. Cornell vlivy přizná na začátku skladeb a potom už se dostává k vlastnímu pojetí. Jako zpěvák je koneckonců dostatečně výrazný na to, aby to dokázal.

Higher Truth je příjemné album. Žádná hudební revoluce, ale jde o poctivé a od srdce zazpívané i zahrané písně s ambicí zklidnit a pobavit.

Chris Cornell: Higher Truth
Universal Music, 49:22

Celkové hodnocení: 70 %