Tušil jste v roce 2003, kdy StartPoint v Klatovech a na Klenové začínal, že s ním jednou uspějete i v Národní galerii v Praze?

Veletržní palác je pro StartPoint absolutně nejlepší místo a patří za to velký dík jeho hlavnímu kurátorovi Adamu Budakovi. Když jsme museli nuceně opustit Klatovy, soutěžní výstava různě putovala po Česku. Hostil ji GASK v Kutné Hoře, Wannieck Gallery v Brně a poslední tři roky pražský DOX. Šlo o dobré adresy, ale nikde to nebylo úplně ono. Až nyní. Pro umělce z celé Evropy, kteří právě skončili školu, je naprostým zjevením, že dostanou šanci představit se v tak prestižní instituci, jako je pražská Národní galerie.

Udržujete kontakty s těmi, kteří se soutěžní přehlídky zúčastnili v předchozích letech?

S řadou z nich ano, zejména s držiteli cen, kteří k nám za odměnu přijíždějí vždy následující rok na měsíční rezidenční pobyt. Pro mě osobně je ale zajímavé pravidelně sledovat i scénu na školách v Norimberku a v Drážďanech, což se dá uplatnit v dalších projektech. Například příští rok bych chtěl v Chebu a Plzni představit mladou scénu z Drážďan, kdy jádro budou tvořit účastníci StartPointu z minulých let.

Těm, které jste vybrali, to opravdu nastartovalo kariéru?

StartPoint jim může pomoci, ale je jen na nich, jak toho využijí. O některých je slyšet, jiní zapadli. Už jen to, že odměnou pro vítěze je vytištění samostatného katalogu, je pro ně důležité. Navíc jsou v porotě kurátoři etablovaní na mezinárodní scéně, takže jsme měli případ, kdy vítězka měla po výstavě u nás rovnou reprízu v Kunstvereinu v Salcburku.

Jaký zájem o StartPoint mají evropské umělecké školy?

Je to různé. V Rumunsku k němu každoročně pořádají národní výstavu, z níž potom vybíráme výtvarníka pro naši výstavu. Na jiných školách se domlouváme jen s kurátorem, který má na starosti přehlídku diplomantů.

Kdo nyní stojí za projektem a jak ho financujete?

Po mém odchodu z Klatov se ho ujala Nadace Arbor vitae a začali jsme ho financovat z evropských, ministerských i z městských grantů. Vedle toho nám přispívají kulturní centra některých zemí. S rezidenčními pobyty donedávna pomáhala Správa českých center. Galerie v Chebu, kde působím, pořádá výstavu laureátů a podílí se na katalogu. Bohužel, je to namáhavé každoroční přežívání.

Jak a kým se vybírají diplomanti jednotlivých uměleckých škol?

StartPoint má mezinárodní porotu a my se snažíme, aby každou diplomovou výstavu navštívili dva její členové a vybrali jednoho reprezentanta školy. Pak pořádáme druhé výběrové kolo, kdy vybíráme nejzajímavější díla přímo pro výstavu. A konečně ze třetího kola, které se koná vždy v den vernisáže, vzejdou držitelé cen, hlavní a tří četných uznání. Dále udělujeme cenu pro nejlepšího účastníka z České republiky.

Hostování v Národní galerii otevírá pro StartPoint novou etapu, nebo je to jen další epizoda…

Doufám, že se příští rok do Veletržního paláce vrátíme. Myslím, že to je oboustranně výhodné. StarPoint je ten typ mezinárodního projektu, který do Národní galerie patří.