Tři směry příběhu

Neméně záhadný prostředník pan Simei sežene neúspěšného žurnalistu, kdysi tajného písaře Colonnu, aby sestavil se šesti podobně zkrachovalými lidmi tým. Smyslem je vytvořit sérii dvanácti modelových čísel ukazujících schopnost novin šlápnout na paty mocným a ty pak vydírat.

Odtud vedou tři směry dalšího děje. Jedním je vztah padesátníka Colonny s třicetiletou kolegyní Maiou Fresií, trvalou entuziastkou toužící po seriózní publicistice, nucenou se však živit sbíráním klepů.

Druhým je nácvik manipulací v souvislosti s možnými omluvami novin či využitím hlasů svědků obviňujících přitom vybrané oběti. V neposlední řadě je to konspirační teorie kolegy Romana Braggadocia o tom, že byl koncem války zabit Mussoliniho dvojník, nikoli fašista sám.

Korupce má posvěcení, mafiána si volíme

Vzhledem k tomu, že je autor profesorem využívání symbolů v lidské existenci i myslitelem v jedné osobě, je třeba chápat jeho literární dílo v mnoha souvislostech. Jde o to, že se příběh odehrává v důležitém roce velkých nadějí souvisejících s akcí právníků Čisté ruce.

Jak řekl autor v rozhovoru pro deník L’Humanité: „Každý tehdy věřil, že se všechno změní, protože probíhala velká protikorupční tažení. O dva roky později se moci chopil Berlusconi. Nejen že se nic nezměnilo, ale situace se ještě zhoršila. Umístění příběhu do roku 1992 umožňuje čtenářům nalézt vlastní interpretaci toho, co se dělo poté.“

Smutné je celkové vyznění Ecova románu. Vyplývá z něho totiž skutečnost, že lidé bez obav veřejně vyprávějí o tom, co všechno vyváděli, korupce má posvěcení autorit, mafiána si volíme do parlamentu, daňový podvodník sedí ve vládě, ve vězení hnijí jenom albánští zloději slepic...

Je to literární výkřik, varování, obnažení toho, že žurnalistický král je nahý. Nejde o složitě strukturované dílo.

Jak o něm řekl Eco: „Čím je člověk starší, tím se stává moudřejším. Už nemusí předvádět, kolik toho ví. Jedná se o můj nejméně erudovaný román. Mé předcházející romány byly jako Mahlerovy symfonie, tento je víc jazz.“

Není však pochyb o tom, že i jazz dokáže zaujmout a působivě člověka oslovit.

Umberto Eco: Nulté číslo
Argo, přeložila Anežka Charvátová, 248 stran, 298 Kč, e-kniha 198 Kč
Celkové hodnocení: 80 %