Byla to možná nejslavnější deska Pink Floyd a není sporu o tom, že nejslavnější a nejpovedenější práce Rogera Waterse vůbec. Byl totiž autorem hudby i textů, stejně tak celého konceptu. Když později ze sestavy Pink Floyd odešel, rád se ke své mistrovské hudební práci vracel. Možná to byl důvod, proč se pak nikdy nedostal dál.

I koncertní film, jenž měl premiéru na loňském filmovém festivalu v kanadském Torontu a dnes bude souběžně promítán do mnoha kin na celém světě, je dokladem toho, jak moc se Waters cítí v konceptu The Wall jistý. Je to koneckonců jeho osobní umělecká zpověď, málokdo může příběh chápat lépe než on sám a nikdo na světě mu nemůže upřít, že tehdy na konci sedmdesátých let vytvořil a s Pink Floyd nahrál i zrealizoval jedno z nejdůležitějších děl historie světového rocku.

Otázkou zůstává, proč na ně byl Waters i v pozdějších letech tolik fixovaný a proč se je nepokusil jakkoli překonat. Na třech svých sólových albech se například kvalitě The Wall ani nepřiblížil.

A tak se tedy k dílu v roce 2010 opět vrátil a tři roky jezdil s jeho novou podobou po světě. Bylo to monstrózní, moderní i dechberoucí. Koncertní dokument odhaluje detaily celého setu, prozrazuje, co všechno se dělo za zdí v době, kdy za ní kapela hrála a zpívala, nabízí pohled do Watersovy tváře v okamžicích, kdy The Wall hovoří jasně proti válce a prozrazuje, že to pro něj je celoživotní postoj. To ostatně dokresluje i druhá část filmu, ve které vyráží ke hrobu otce, jenž skonal za druhé světové války.

Je to velice sentimentální, některé monology a dialogy Waterse s ostatními jsou prázdné, nicméně když dorazí do Itálie a u památníku se jménem otce zahraje na trubku, jde z toho mráz po zádech stejně intenzivně jako z některých písní či vizuálních efektů, které při The Wall představil. Jako by tím mělo být řečeno, že tohle hudební dílo překonat vlastně nikdy nemohl.

Roger Waters The Wall
Velká Británie 2014, 155 min. Režie: Roger Waters a Sean Evans.

Celkové hodnocení: 80 %