Všechno, co Martinovský dokázal se zachyceným pohybem, ukazují naplno dvě fotografie. Jedna zobrazuje radujícího se ležícího fotbalového útočníka Ladislava Petráše, který právě vstřelil gól Skotsku v kvalifikaci na mistrovství světa v Argentině. Druhá ukazuje slavného fotbalového gólmana Viliama Schrojfa, který se marně natahuje po míči, nezadržitelně mířícím do sítě. V těch momentkách je vše, co má reportážní fotografie mít. Radost, zklamání, napětí, dynamika okamžiku i žasnoucí publikum v mlžném oparu.

Z jiného soudku jsou Martinovského portréty. V nich dokáže vystihnout nejen výraz tváře, ale i osud lidí na fotografii. Nebo odhalit aspoň část jejich životního příběhu. Malíř Zrzavý, obklopen svými obrazy, hledí někam do dáli, houslista Hudeček zaříkává svůj nástroj jako šaman a sir Nicholas Winton si utírá slzy dojetí.

Staroměstské náměstí se skrývá v jemném oparu světla.

Staroměstské náměstí se skrývá v jemném oparu světla.

FOTO: katalog výstavy

Smysl pro jemnou poetiku města ukazuje Martinovský ve svých pražských zastaveních. Staroměstské náměstí focené rybím okem zaobluje mytické místo do jednoho sevřeného prstence. Lodě na Vltavě, zamžené v rozmazané šmouze, vyjadřují svůj ladný pohyb po hladině více než hmatatelně. Prohnuté průčelí katedrály svatého Víta párá nebeskou klenbu a člověk má pocit, že se z nehybné masy stává živý organismus.

Martinovský má v sobě instinkt lovce či vojenského odstřelovače. Dokáže vměstnat do jednoho obrázku živý příběh, který se odehrál v jistém čase v jistou dobu. Je schopen ho zachytit bez emocí a z odstupu.

Miroslav Martinovský: Exponovaný čas
Novoměstská radnice, Praha, do 18. října

Celkové hodnocení: 80 %