Jak se vyrovnat s jizvami, které zůstanou na srdci, bolí, svědí a nedají spát, ačkoliv už toho druhého nemůžete ani vidět?

V tomhle příběhu se nabízí řešení. Je možné navštívit specialisty a nechat si počítačem vzpomínky na konkrétního člověka vymazat z mozku. Nejde o fantasmagorické scifi, ani o úvod do experimentální psychologie, ale jen o typicky kaufmanovskou komediální, provokativní nadsázku (Vzpomeňme jeho originální scénáře V kůži Johna Malkovitche nebo Adaptaci. Kvůli nim se o Kaufmanovi mluví jako o uznávaném scenáristickém tvůrci).

Jeho fantazie tu opět spouští stavidla naléhavé a až sebemrskačské studie člověka, jeho nitra, úzkostí a slabostí. Kaufmanův hrdina je vždy roztomilý outsider, který nerozumí okolnímu světu, ale který se v něm snaží přežít.

Vrhá se důvěřivě do jeho pastí, stejně jako nikdy nedovede ve správný čas sebrat odvahu - ať už oslovit ženu nebo se vzepřít okolí. Proto jej ostatně mají diváci rádi - o co je méně namakaný borec, o to více je jako oni. A to je nám na něm (podvědomě) líto.

Skvělé výkony Jima Carreyho a Kate Winsletové

Tentokrát on, Joel (vynikající Jim Carrey) je ostýchavý, neurotický věčný chlapec. Vede opatrný život povětšinou na stránkách svého deníku. Naopak ona, Clementine (neméně dobrá Kate Winsletová, která dokazuje, že dovede být i jinou milovnicí než jenom tou z Titanicu) je impulzivní, zbrklá, praštěná a svéhlavá.

Stále prohrává, ale protože se bojí, že nikdy nežije dost naplno, znovu se pouští do nových pochybných dobrodružství. Jednoho dne si Joela nechá vymazat z mozku.

Následně počítačoví experti mažou svou futuristickou metodou i Clementinu z paměti spícího Joela (když ona, tak on musí taky). Jenže obrazem i zvukem se postupně ocitáme "v Joelově mysli", kterou film obdivuhodně zajímavě rekonstruuje.

Film je komplikovanější, nesleduje pouhé běžné rozmary dvou srdcí. Nutno dodat, že jejich láska vyznívá v této zpětné bilanci Joelova vnitřního pohledu jako vztah bez příkras a filmových klišé. Je ostrá jako břitva, aniž se musí používat velká slova a dramata. Tvoří ji série běžných rozmrzelostí, bláhovost a bláznivost společných chvil, komičnost trapasů i nedorozumění, jedovaté hádky a nakonec i vzácné chvíle štěstí, z nějž by jeden možná umřel.

Šílená "medicína" dr. Mierzwiaka

Film je z tohoto pohledu velmi svěží a ničím nekašírovaný. Upřímnost se tady vykupuje rozcitlivělostí a smutnou melancholií. O lásce se řekne otevřeně dost, až se charaktery občas pohybují na hraně hysterie. Obrazy přetékají asociativně ze scény do scény, svobodně, barvitě, excentricky. Jsou přese všechno vtipné, ač se moc nenasmějeme. Nad vším vládne Kaufmanova lehká ironie a smysl pro nadsázku a ztřeštěnost.

Joel zatím "bojuje" s počítačovými mazači - s doktorem Mierzwiakem a jeho pomocníky, se sluhy nestvůrného vynálezu, z nichž jednoho si zahrál i herec a představitel Froda Pytlíka z Pána prstenů Elijah Wood. Na poslední chvíli se totiž tento směšný, zbabělý a zamilovaný chlápek rozhodl, že si pro sebe zachrání vlastní, třebaže zraňující minulost...

Kaufman s Gondrym vystavěli drama bolestné lásky a zapomínání, ale také v tomto lehce futuristickém a lehce filozofickém melodramatu mluví o lidské identitě a o tom, jak je pro nás naše minulost důležitá.

Co jsme bez našich bolestí, ale i štěstí, bez našeho vlastního příběhu? Joel a Clementine jsou opravdoví, a to je na tomhle filmu silné. Ovšem nakonec dojemné může být i to, když si člověk uvědomí, jak ošidné se mohou jevit naše lásky z různých perspektiv. A jak jsme jim vydaní na milost někdy jak odsouzenec svému váhajícímu katu.

Věčný svit neposkvrněné mysli, USA (2004),

Režie: Michel Gondry, scénář: Charlie Kaufman, námět: Michel Gondry, Charlie Kaufman, Pierre Bismuth, kamera: Ellen Kuras, hudba: Jon Brion. Hrají: Jim Carrey, Kate Winsletová, Tom Wilkinson, Elijah Wood.