Článek
Za ten první, Daleko od stromu, získala v roce 1987 vůbec první udělenou Cenu Jiřího Ortena, za poslední, Stropy, získala v roce 2013 Cenu Magnesia Litera v kategorii próza. Poslední rozloučení s autorkou se uskutečnilo v rodinném kruhu.
Zuzana Brabcová, provdaná Mirošovská, se narodila v roce 1959 v rodině literárního kritika a historika Jiřího Brabce a literární historičky, editorky a překladatelky Ziny Trochové. Po maturitě koncem 70. let nemohla z politických důvodů studovat na vysoké škole, proto nastoupila na místo knihovnice, později pracovala jako uklízečka v nemocnici. Před rokem 1989 publikovala v samizdatu a v exilu, po pádu komunistického režimu pracovala jako nakladatelská redaktorka.
Zuzana Brabcová byla jednou z nejvýznamnější českých autorek po listopadu 1989, tvrdí Martin Reiner, jehož nakladatelství Druhé město Brabcové knihy vydávalo. Kromě debutového románu Daleko od stromu vydala romány Zlodějina (1995), Rok perel (2000) a Stropy (2012).
Největší rozruch vyvolal nepochybně její „lesbický román” Rok perel, který na introvertní a depresemi stíhanou autorku strhl nakonec asi více pozornosti, než by si přála, míní Reiner. Hlavní hrdinka románu v něm prochází coming outem se všemi jeho složitostmi, který neměl v té době v české literatuře příliš obdoby a téma se týkalo i autorky, která prošla podobným příběhem jako hrdinka. Ještě před svou náhlou smrtí spisovatelka dokončila pátý román Voliéry, který Druhé město vydá na jaře 2016.