Proč jste na vysoké škole studoval nejdříve kameru a až poté fotografii?

Nejprve jsem absolvoval na střední škole obor fotografie, a pak se pokoušel dostat na vysokou školu. Nevzali mě, protože ročník byl už naplněn. Profesor Šmok mi ale doporučil studovat kameru. Po dvou letech jsem zjistil, že ve mně přesto pulzuje krev fotografa, a byl mi nabídnut přestup. Jenže já jsem tam už měl své kamarády a ve filmu jsem našel i nové impulzy.

Dalo vám něco studium kamery?

Myslím si, že ano, především mi pomohlo při vnímání plasticity prostoru a dovedlo mě i k fotografování v cyklech. Díky profesoru Šmokovi jsem potom vystudoval i fotografii a mohl využít zkušenosti z obou oborů.

Proč vás zajímají experimenty?

Vždy to byla pro mě výzva, protože kvůli oční vadě nevidím svět trojrozměrně. A je to vlastně velice inspirativní. Snažím se tento handicap ve fotografii nahradit plastickým svícením, zvýrazněním struktur i kompozicí.

Záleží přece na autorovi, jakou fotografii udělá

Používáte analogovou i digitální technologii, podle čeho se rozhodujete, kterou použít?

Nejprve vzniká koncept, a pak zvolím techniku. Udělám si třeba testy, často oběma způsoby. Nikdy jsem nechápal kritiku digitální techniky, podle mě je velmi kreativní. Záleží přece na autorovi, jakou fotografii udělá.

Fotograf Pavel Mára užívá digitální i analogový aparát.

Fotograf Pavel Mára užívá digitální i analogový aparát.

FOTO: Jan Šída, Právo

Jak vznikly snímky z Letních shakespearovských slavností?

Oslovili mě pořadatelé na doporučení jednoho kamaráda. Nabídl jsem jim koncepci podle souboru Mechanické corpusy z roku 1997, kde dominuje červená barva a kde je zvýrazněna plastičnost těla na neutrálním šedém podkladu. Již první fotografování Jana Třísky byl pro mě obrovský zážitek. Byl ve své roli krále Leara naprosto přesvědčivý.

Brzy vyjde vaše retrospektivní monografie. Jak dlouho vznikala?

V určitém věku máte potřebu bilancovat. Od roku 2009, kdy jsem psal habilitační práci a musel komisi předložit celé své dosavadní dílo, začala mít kniha konkrétnější podobu. Jenže když se příliš dlouho zabýváte vlastními pracemi, zahltí vás to. Publikaci nakonec graficky upravilo studio ReDesign, které respektovalo koncepci a dokázalo jí dát rytmus a tvar.

Kdy kniha vyjde?

Pokud vše dobře dopadne, tak 29. září, kdy bude také zahájena výstava mých nejnovějších portrétů v nadživotní velikosti z cyklu Tváře v prostoru Synagogy na Palmovce. Kniha končí právě tímto projektem, takže obojí na sebe volně navazuje.

Někde jste říkal, že je pro vás nejlepší permanentní deprese. Trvá to stále?

Byla to určitá stylizace, protože jsem tehdy prožíval osobní krizi. Ale když ji překonáváte prací, vznikne leccos zajímavého.