Není známo, co tribunálu Goya sdělil. V každém ohledu však měl ze skandálu pořádně nahnáno. O inkvizici a jejích praktikách si nedělal žádné iluze. Ostatně jako malíř a grafik nejednou se soucitem zachytil ty, kteří se stali její obětí.

FOTO: Repro z knihy Ivana Nagela Der Künstler als Kuppler

Obrazy, o které se španělská inkvizice zajímala, dnes nazýváme Nahá maja a Oblečená maja. Maja (doslova to znamená kráska) bylo ve Španělsku označení pro svobodomyslnou dívku z nižších vrstev, která provokovala nevázaným chováním, což podporovalo i její zvláštní oblékání se zdůrazněným výstřihem. Maja se stala symbolem. Leckterá dáma vyšší společnosti se ráda stylizovala do její podoby, zejména když její dráždivé oblečení bylo považováno za čistě španělské a vlastenecky manifestovalo vzdor vůči francouzské módě.

Konec erotické lži

V madridském Muzeu Prado Goyův akt přitahuje každoročně statisíce návštěvníků. Kdysi zaujal pozornost i Karla Čapka, který Goyův akt v knize Výlet do Španěl charakterizoval jako moderní objev sexu. „Konec erotické lži. Konec nahoty alegorické. Je to jediná nudita z ruky Goyovy, ale je v ní víc obnažení než v tunách akademického masa,“ napsal Čapek. Vystihl tak vše, čím obraz dodnes provokuje.

Staří mistři jako Tizian nebo Velázquez malovali ženské akty jako nahé Venuše, ale u Goyi jde o reálnou ženu, která se navíc vůbec nestydí a s hrdostí ukazuje vše, čím ji příroda obdařila. Španěl Francisco de Goya tím o sedmdesát let předběhl Francouze Édouarda Maneta.

Kdo je ale ona odvážná dívka na obrazech a jaký smysl měly tyto dvě rozměry totožné malby? Žel mnohé zůstává tajemstvím. Bezpečně víme, že Nahá maja i Oblečená maja byly perlou umělecké sbírky politicky nejmocnějšího muže Španělska Manuela Godoye, který je měl ukryté ve speciálním kabinetu malovaných ženských aktů.

Manuel Godoy, vévoda z Alcudie, se narodil v roce 1767 ve zchudlé šlechtické rodině z Badajozu. V sedmnácti přišel do Madridu, aby sloužil v královské gardě. Pohledný a inteligentní mladík se panovnickému páru tak zalíbil, že v pětadvaceti letech stanul v čele králových ministrů a v době konfliktu s Francií byl i vrchním velitelem armády. Královna Maria Luisa ho přímo zbožňovala jako kavalíra i příležitostného milence.

Tajná komnata prostopášníka

Současníci Godoye vnímali jako ambiciózního a bezohledného prostopášníka. Ale anglický velvyslanec v Madridu se o něm vyjadřoval dosti pochvalně. Londýn informoval, že Godoy má sice provinční vzdělání, ale vládne elegantním jazykem, vystříhává se vulgarismů, není afektovaný a díky svojí rozhodnosti je přímo předurčen pro nejvyšší posty.

Dne 12. listopadu 1800 navštívil Godoyův palác grafik a sochař Pedro González de Sepúlveda a do deníku si zapsal, že tam v tajné komnatě spatřil nejen nahou Venuši od Velázqueze, která se ke Godoyovi dostala darem od vévodkyně z Alby, ale také nahou ženu od Goyi, kterou nazývá „una desnuda de Goya“. O oblečené maje se Pedro González de Sepúlveda nezmiňoval. Buď ji přehlédl, nebo tam nebyla. Někteří odborníci na základě jeho záznamu dokonce tvrdí, že v roce 1800 ještě nebyla namalovaná.

V inventáři umělecké sbírky Godoye z ledna 1808, sepsaném tři měsíce před jeho trvalým politickým pádem, jsou zaznamenány už oba obrazy. Archivář je popsal jako malby představují nahou a oblečenou cikánku a za jejich autora označil malíře Francisca de Goyu. Cikánka na obraze asi nebyla. Obklopuje ji totiž luxus, jaký by si nemohla dovolit. Kdo ale byla ona dívka?

Vévodkyně jako maja?

Když v polovině 20. století publikoval román o Goyovi spisovatel Lion Feuchtwanger, měl čtenář z jeho vyprávění jasno. Žena na obraze je María Teresa Cayetana de Silva y Álvarez de Toledo, vévodkyně z Alby, přináležející k jednomu z nejrespektovanějších aristokratických rodů ve Španělsku. Legenda může mít částečně pravdivý základ.

Vévoda z Alby - José Álvarez de Toledo y Gonzaga, markýz z Villafranky - zemřel v červnu 1796 v Seville a smutek vévodkyně prožívala stranou královského dvora, na svém statku Sanlúcaru de Barrameda blízko Cádizu. Utěšoval ji tam malíř Goya a skicák plný kreseb naznačuje, že jeho vztah k vévodkyni, která byla o 16 let mladší, byl značně intimní. Nesporně byli milenci a Goya asi očekával i cosi více.

V té době vznikly pro nás dvě obzvláště zajímavé kresby: na jedné vévodkyně stojí oblečená v nádherných šatech a na druhé je otočena zády, sukni má vykasanou tak, že vidíme nahé nohy i zadek, a tváří se provokativně otáčí na diváka. K obrazu nahé a oblečené ženy je tam jen krůček. Vévodkyně se navíc ráda stylizovala do podoby moderní maji. Později se stala milenkou Godoye a právě jemu mohla svůj zvláštní dvojobraz věnovat, stejně jako tomu bylo v případě Velázquezovy Venuše. Ale opravdu ji Goya takto portrétoval?

Dvě kresby Goyi zachycující vévodkyni z Alby oblečenou a polonahoou. Tělo, zejména stehna a boky, docela odpovídá ženě na obraze Nahé maji.

Dvě kresby Goyi zachycující vévodkyni z Alby oblečenou a polonahoou. Tělo, zejména stehna a boky, docela odpovídá ženě na obraze Nahé maji.

FOTO: Repro z knihy Ivana Nagela Der Künstler als Kuppler

Ivan Nagel, autor nejobsáhlejší knihy o Goyově maje, tvrdí, že když si porovnáme obličeje vévodkyně z oficiálních portrétů a svlečené dívky na obraze, tak tam existuje jistý rozdíl. Vévodkyně měla spíše podlouhlou tvář, zatímco maja ji má výrazně kulatou. Navíc zmíněný Petro González de Sepúlveda vévodkyni znal a jistě by si do deníku zaznamenal, že ji u Godoye v tajné komoře spatřil zcela nahou.

FOTO: Repro z knihy Ivana Nagela Der Künstler als Kuppler

Krásná Pepita

Mezi kandidátky se jako možná modelka dostala i jiná Godoyova milenka, Josefina Tudó zvaná Pepita Tudó, kterou madridský politik poznal jako osmnáctiletou krásku v Cádizu. Nebyla prostitukou pro nejvyšší společnost, jak se o ní povídalo v tavernách v Madridu. S Godoyem ji spojovalo hluboké citové pouto. Právě ona ho přivedla k literatuře, vodila ho do divadla a na koncerty, později mu radila i v diplomacii. Královna jí udělila titul hraběnky a zařadila ji mezi své dvorní dámy.

Godoy by si Pepitu Tudó rád vzal, ale byl donucen oženit se se sestřenicí krále Marií Teresou de Borbón y Valabriga, hraběnkou de Chinchón. Tato ortodoxní katolička vychovaná v klášteře pro něj byla jen společenskou povinností, nikoliv partnerkou. Godoy žil dál zcela bez zábran s Pepitou, a když v roce 1828 hraběnka de Chinchón zemřela, oba dlouholetí milenci se vzali. Po Godoyově nuceném odchodu ze Španělska spolu bydleli v exilu v Paříži. Pepita se pokusila o manželovu rehabilitaci. Pár let před smrtí dostal sice povolení k návratu do Madridu, ale byl už natolik starý, že zůstal ve Francii, kde v říjnu 1851 zemřel.

Byla Pepita Tudó osudovou majou? Jistotu nemáme. Když ležící dívku v Pradu pozorujete, tak nahé tělo působí pevně, jako by bylo z barvy doslova uhněteno, zatímco obličej vypadá, jako by ho náznakově maloval nějaký impresionista. Dnes víme, že tvář byla přemalována. Zalekl se v jisté chvíli Goya nebo Godoy, že žena na obraze bude poznána a identifikace vyvolá skandál? Mnohé zůstane asi natrvalo tajemstvím.

Pomník Goyi před Muzeem Prado v Madridu - na podstavci je z mramoru udělaná Nahá maja.

Pomník Goyi před Muzeem Prado v Madridu - na podstavci je z mramoru udělaná Nahá maja.

FOTO: Peter Kováč, Právo

My dokonce ani přesně nevíme, proč Goya namaloval dívku oblečenou a svlečenou. Jistá možnost by tu byla. Historik umění Ivan Nagel zjiszil, že v obrazárně španělských vévodů z Osuny byly kdysi dva obrazy vzájemně propojené speciálním závěsným ústrojím. Diváci nejprve viděli fádní horskou krajinu, stačilo však spustit mechanismus a před užaslým publikem se objevila nahá žena v orientálním účesu opírající se rukou o polštář. Na podobném principu zřejmě fungovala i Goyova nahá a oblečená maja v Godoyově tajné komnatě s Venušemi.