Muzicírují tu prakticky všichni – a nutno říci, že na velmi dobré úrovni. Skladatel Róbert Mankovecký měl k dispozici herce zpívající i hrající na nejrůznější nástroje. A tak zpěv nahrazuje slovo nejen tam, kde to autor přímo vyžaduje, ale zhudebněny jsou i četné další pasáže Shakespearova textu, hudbou se tu vyznává láska, vtipkuje, oslavuje i uráží. A představení to velmi dynamizuje.

Ostatně dominantou jeviště jsou dva klavíry, které symbolizují šlechtické dvory Olívie a Orsina v jednoduché černobílé scénografii s výrazně barevnými neonovými trubicemi.

nscenace režisérky Enikö Eszényi je prosycená hudbou a muzicírováním.

Inscenace režisérky Enikö Eszényi je prosycená hudbou a muzicírováním.

FOTO: Agentúra JAY produciton

Zazní i Rachmaninov

A klavíry tu nejsou rozhodně jen pro ozdobu. Herci bratislavské inscenace jsou zdatnými hudebníky a představitelka Violy Judit Bárdosová dokonce v krátké brilantní ukázce z Rachmaninova preludia připomene, že spolu s herectvím studovala i hru na klavír. Ale hraje se tu i na kytary, akordeón, housle a další nástroje, které se obratem mohou proměnit i ve vtipně využitou rekvizitu.

Hudbou prosycený duch inscenace ladí i s barevně sytým herectvím, kde vášeň vtělená do slov přechází do naléhavého zpěvu a naopak. Hrabě Orsino (Daniel Žulčák) prožívá svůj nešťastný vztah ke krásné Olívii (Eva Sakálová) jako permanentní hudební rauš, ostatně jeho služebníci mu k tomu vždy pohotově vytvoří kapelu, Viola (Judit Bárdosová) si u klavíru odreagovává svou špatně skrývanou lásku k Orsinovi. Šašek Feste (Jan Konečný) má hudbu přímo „ v popisu práce“ a dokonce i Violino dvojče – bratr Sebastian (Roman Poláčik) s sebou po městě vláčí akordeón a jeho zachránce, drsný kapitán Antonio (Gabriel Tóth) se vyznává ze vztahu k němu chlapským zpěvem.

Herectví na hranici karikatury

Režisérka vede herce k expresivnímu projevu až na samu hranici karikatury. Patrné je to především na triu veselých kumpánů Marie (Danica Jurčová), rytíře Tobiáše Grgoně (Ján Jackuliak) a Andreje Trstiny (Peter Kadlečík), jejichž výstupy jsou nabité energií. Kadlečíkův Trstina je rozkošným prototypem smolařského nekňuby, jemuž se neustále dějí nejrůznější drobné úhony.

Ale stejně tak vyhroceným komickým výstupem je třeba i okamžik Olíviina vzplanutí k domnělému mladíkovi Cesariovi, ve skutečnosti převlečené Viole. Tu hraje Judit Bárdosová velmi přirozeně, bez zbytečného přehrávání, přesto s velkým hereckým i emotivním nasazením, o jejích hudebních schopnostech nemluvě.

Groteskní duch inscenace kulminuje v postavě Malvolia, jehož Ladislav Špiner od začátku ztělesňuje ve výrazné pohybové, gestické i mluvní stylizaci sebevzhlíživého a arogantního nadutce. Je to obdivuhodně vytvořená postava, ale mírou groteskního vyhrocení nemá prakticky už prostor pro další vývoj. V závěru pak překvapivě končí v absolutním ztišení, takže jeho hrozba odvety vyznívá do prázdna.

Bratislavský Večer tříkrálový je především bujně a s chutí rozehrávanou letní podívanou, jejíž temperament neoslabil ani citelný chlad středeční noci, diváci zabalení do dek fandili spoře oděným hercům a vychutnávali si jejich radost ze hry. Ne že by představení občas (zejména v druhé polovině) neztrácelo na tempu a přitažlivosti, tři hodiny jsou na letní komedii až moc, ale diváci odcházeli z Pražského hradu vesměs velmi spokojeni.

William Shakespeare: Večer trojkráľový alebo Čo len chcete
Režie: Enikö Eszényi, scéna: Palo Andraško, kostýmy: Alexandra Grusková, hudba: Róbert Mankovecký. Pražská premiéra na Letních shakespearovských slavnostech 29. srpna, Pražský hrad.

Celkové hodnocení: 80 %