Článek
O vydání vaší nové desky se psalo už v roce 2012. Proč k němu došlo až nyní?
Dost to ovlivnila skutečnost, že mám k dispozici vlastní nahrávací studio. Tím pádem jsme mohli natáčet, kdy jsme měli čas, stejně tak jsme mohli řešit případný pocit, že písničkám ještě něco chybí. Dlouho jsme si s aranžemi skladeb takříkajíc hráli, chtěli jsme, aby byly dobré.
Jaká je podle vás definice dobré písničky?
Dobrá písnička tě nepřestane bavit ani po dvou měsících intenzivního poslechu. My měli ten luxus si toto zkoumání dopřát.
Například skladba Srdce neklidný je asi deset let stará. Měla být už na albu Náměsíčnej z roku 2006, ale nelíbil se nám text a některé hudební linky, takže ještě nebyla dobrá. Postupně se měnila a na nové album se dostala proto, že se nám její aktuální podoba už zamlouvala.
V čem se vaše nové album liší od předešlých?
V kontextu tvorby Českého srdce je různorodé. Jako posluchače mě baví proto, že se nenese v jediné náladě, nenudí mě. Spojovacím prvkem písniček je, že je hrajeme my a je v nich naše tradiční nálada ovlivněná keltskou hudbou.
Přesto se mi zdá, že České srdce od keltských motivů trochu ustupuje.
Kapela se vyvíjí. Vždycky mi například vadilo, že na první desce zněly v našich písničkách prakticky od začátku do konce housle. Bylo to monotónní. Tuto náladu jsme postupně překonali a dnes mám pocit, že zvuk našeho nového alba je sice univerzálnější, ale z mého pohledu moderní.
Je deska součástí oslav pětadvaceti let existence kapely?
S tím záměrem jsme ji nevydávali, sám jste ostatně říkal, že už měla vyjít před několika lety. K oslavě odehrajeme 20. prosince koncert v pražském Lucerna Music Baru, který si užijeme. Pozveme na něj muzikanty a lidi, kteří se objevovali na našich minulých deskách a s nimiž máme dobrý vztah.
Stále jezdíte pro inspiraci do Bretaně?
Jezdím tam každý rok a vždycky se těším. Mám tam spoustu známých, u kterých mohu bydlet. Je jich tolik, že když by na to přišlo, mohl bych tam být celý rok. Jezdím k lidem, kteří bydlí na pobřeží, protože miluju moře. To mi u nás chybí. A občas v Bretani s Českým srdcem také hrajeme.
Skládáte tam písničky?
V podstatě ano, i když nikdy neskládám tak, že bych si řekl, že nastal čas něco napsat. Skládat začnu, když mám v sobě nějaký pocit, náladu, nebo když ze sebe potřebuju něco takříkajíc dostat. Řada písniček vznikla na večírcích. Napadne mě nějaký hudební či textový motiv, nahraju si ho na mobil a pak se k němu vrátím.
Navštěvujete také v Bretani francouzského muzikanta a propagátora keltské hudby Alana Stivella?
Nejezdím k němu, ale pravidelně ho navštěvuju. Je mezi námi silné lidské pouto. Vždycky mě zajímá, co dělá, a on se zajímá i o mou, respektive naši práci. Loni měl tři dny po mém plánovaném příjezdu do Bretaně koncert na jednom festivalu. Napsal jsem mu, že přijedu na dovolenou, a on mi obratem odpověděl, že mě na ten festival akreditoval a já si tam s ním mohu zahrát. Přidal seznam asi pěti skladeb, které jsem si měl připravit. Bylo to skvělé, protože nejraději mám dovolenou, na kterou jedu s kytarou.