V tu chvíli už se všichni přítomní hudební fanoušci soustředili pouze na hlavní scénu, protože na ostatních většinou program skončil. Mika měl tedy pod pódiem náležitý kotel, který hned na začátku potěšil už jen tím, kolik vět řekl na uvítanou velmi dobrou češtinou. Tak dlouhý proslov, ve kterém kromě pozdravu sdělil v našem jazyce i to, že jde o první koncert v České republice a že se na něj chystal deset roků, si snad ze zahraničních hudebníků hrajících na tuzemských pódiích dosud nikdo nikdy nepřipravil. Mika ho navíc nečetl, sypal ze sebe naučené věty a k našemu jazyku se vrátil ještě několikrát. V tomto ohledu podal úctyhodný výkon.

Potěšil samozřejmě i jako zpěvák a šoumen. Při svých hlasových výkonech využívá často falzet, a i když místy nebyl intonačně úplně přesný, pěvecky koncert zvládl s přehledem. Na jednu stranu mu pomáhali jeho pro vokály dobře vybavení kolegové muzikanti, současně sám nabízel pasáže, ve kterých zpíval jako rozený černoch, popově jemně, také syrově a chrabře. Jeho pěvecký výraz byl tedy vpravdě pestrý, což atmosféře vystoupení prospělo.

Ukázalo se také, že Mika je v repertoáru vybaven dostatečným množstvím silných písniček a hodinový koncert z nich postaví dramaturgicky zajímavý, dokonce i s přídavkem. Pokud pak fanoušci přijali fakt, že je ryze popový zpěvák, který tu a tam někoho známého z hudební historie připomíná (třeba Freddieho Mercuryho nebo Robbieho Williamse), dostalo se jim profesionálně odvedeného setu po stránce umělecké (tedy popové) i vizuální.

Mimochodem, na letošních Colours of Ostrava opravdu silně pršelo jen třikrát, navíc krátce. Ve dvou případech se tak dělo při koncertě Miky, a tak se on sám přimlouval u nejvyššího, aby déšť nepokračoval. Jelikož šlo o pouhé přeháňky, lze říct, že byl v přímluvách úspěšný.

Nenápadná krása Other Lives, mistrovství Mexičanů

Nedělní program v dusném počasí byl opět pestrý a výbušný. Pozici jedné z nejzajímavějších kapel dne uhájila americká rocková skupina Other Lives. Její tvorba má alternativní kořeny, přitom nepostrádá smysluplné aranže, plíživě silné melodie a intenzivní přednes, a to jak pěvecký, tak instrumentální. Hodinový set uběhl jako voda, což bylo dáno i tím, že Other Lives nabídli kvalitní sofistikované skladby.

Other Lives patřili k nejpříjemnějším překvapením festivalu.

Other Lives patřili k nejpříjemnějším překvapením festivalu.

FOTO: Kateřina Kleinová

Podobné to bylo s britskou indierockovou skupinou The Mispers. Její projev stál na vokálech a v písních se dříve nebo později objevila přitažlivá melodická linka, která ze skladby učinila svébytný útvar. Soundu navíc prospěla přítomnost houslí a akustické kytary, nijak zvlášť mu naopak nechyběla baskytara, kterou formace ve své tvorbě nepoužívá.

Mexické kytarové duo Rodrigo y Gabriela přišlo na pódium s kytarami a vystačilo si tak celou hodinu. Své nástroje použilo i jako perkusivní a takto nabídlo set, ve kterém se předvádělo mistrovství v ovládání akustických kytar a všeho, co s hrou na ně souvisí. Možná to bylo na tak dlouhé koncertní ploše trochu nezáživné, faktem ale je, že Rodrigo y Gabriela jsou v tom, co na hudební scéně dělají, virtuózní.

Rorigo y Gabriela, čili esence kytarového mistrovství.

Rodrigo y Gabriela, čili esence kytarového mistrovství.

FOTO: Kateřina Kleinová

Makedonská dechovka Džambo Aguševi Orchestra měla všechno, co má podobně zaměřená formace mít. Převažovaly divokost a ostrost, s jakou muzikanti jednotlivé skladby, především jejich instrumentální pasáže prezentovali. Bylo to místy strhující.

Něžná Dusilová

Zpěvačka Lenka Dusilová se představila se svou doprovodnou kapelou Baromantika v hale Gongu a znovu dala odpověď na otázku, proč si ji čeští diváci i odborníci tolik cení. Její alternativní tvorba je natolik promyšlená, jemná a při pozorném poslechu krásná, že dovede připoutat pozornost a vcucnout do světa, ve kterém je dobře nejenom Dusilové a jejím hudebním druhům, ale každému, kdo ho připustí. Jako autorka i interpretka je navíc Dusilová veskrze něžná.

Kapela Sto zvířat otevřela odpolední program na hlavních scénách a předvedla koncert jako z partesu, tedy zábavný, odsýpající a profesně vyzrálý. Tata Bojs zase zaujali tím, že představili několik písniček z chystaného alba a zvýšili tak jeho očekávání, neboť to byly docela zajímavé kousky.

Sto zvířat dovedou pobavit vždy a všude.

Sto zvířat dovedou pobavit vždy a všude.

FOTO: Matyáš Theuer/Colours of Ostrava

Noční koncert skupiny Holden Caulfield nejenom uzavíral českou festivalovou stopu, ale zastihl pražskou formaci v dobré formě a s chytrými písničkami, odzpívanými v anglickém jazyce. Byl to velmi vyzrálý set, dobře odehraný i odzpívaný.