Slovo rusofil si spojujeme s člověkem, který miluje Rusko. V případě Dany Kyndrové lze říci, že má k této široširé zemi kladný vztah. Cítíme to ze všech jejích černobílých fotografií. Je schopná se umělecky dostávat ke dřeni ruské duše a odhalovat její temná zákoutí i veselé odstíny. Každá fotografie představuje jeden malý příběh, který si však musíme domyslet.

Proto u žádného z děl nenajdeme věty o tom, jak přesně snímek vznikl a co nám říká. To by bylo příliš zavádějící. Kyndrová se omezuje pouze na místo a rok. Zbytek už je na nás.

Jako příklad může sloužit snímek Jekatěrinburg 2007, který popisuje dění ve městě na Den výsadkářů. Dva vojáci v pruhovaných trikách stojí proti sobě. Toho se zlým pohledem odvádí dívka s plachým úsměvem. O čem však scéna skutečně vypráví? Právě výše uvedená nejednoznačnost dává dílu vnitřní interesantní náboj.

Ovšem hlavní otázka, která nás po celou dobu návštěvy až vtíravě pronásleduje, zní: Jaké vlastně je Rusko a jak hluboký smutek vězí v duši místních lidí? Najdeme odpověď na fotografii ženy umývající okno pod giganticky obludnou sochou Lenina nebo jiné ženy na snímku s křižníkem Aurora, za kterým se skví obří reklamní nápis Samsung?

Jasnou odpověď tato expozice rozhodně neposkytne. Spíše v nás vyvolá další a další otázky. To je ale dobře, aspoň se můžeme hlouběji zamyslet nad tím, jaká tedy ruská duše opravdu je, co Rusové vlastně od Evropy chtějí.

Dana Kyndrová: Rusové… jejich ikony a touhy
Staroměstská radnice, Praha, do 7. srpna

Celkové hodnocení: 90 %