Jako by to pětice z Keflaviku vycítila. Trvalo jí totiž další čtyři roky, než se odhodlala posunout dojem z prvního alba a potvrdit (či nepotvrdit) dobrý nástup na scénu. Pár věcí se s vydáním nové desky změnilo, svou pozici si na ní ovšem Of Monsters And Men uhájili. S přehledem.

Soudě podle prvních ohlasů se na starém kontinentu potěšení z kapely příliš nezměnilo. Zlepšilo se však výrazně za oceánem. V americké hitparádě se novinka Beneath The Skin posunula až na třetí příčku, v Kanadě šla dokonce na úplný vrchol.

Obal alba Beneath The Skin.

Obal alba Beneath The Skin.

FOTO: Universal Music

Pět let existující kapela na ní míchá prakticky ze stejných ingrediencí jako na debutu. Tak by to mělo být, těžko lze očekávat něco jiného. Výsledek je nicméně ve srovnání s prvotinou jemnější, barevnější, uchopitelnější a především popovější.

Písničky stojí na kolektivním hraní, jemnocitném prolínání nástrojů, které je v podání formace procítěné a muzikální, a vokálech jako zásadním prvku kolorujícím instrumentální složku. Mají v sobě rovněž sychravé nálady, které vysloveně prýští do éteru.

Na kolekci jsou však také položky, o nichž by bylo možné psát jako o singlech, ba přímo hitech. Úvodní Crystals ty vlastnosti nesporně má, stejně jako následující Human. Naopak skladba Thousand Eyes je esencí snového muzikantství, které je členům Of Monsters And Men naprosto vlastní. Připomíná zvuk kapely na debutu, je kořenem, ze kterého aktuální sound Islanďanů vyrůstá.

Zvuk jejich druhé desky je logickým pokračováním toho, co vzniklo na debutu. Museli učinit krok vpřed, a protože mají schopnost psát opravdu emotivní a v mnoha ohledech krásné melodie, dopřáli si popového luxusu. A takto pojatý pop nikoho neuráží, a současně neodbytně nepřesvědčuje o své velikosti.

Of Monsters And Men: Beneath The Skin
Universal Music, 48:37

Celkové hodnocení: 85 %

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: