V čem vám vítězství v soutěži Vokal Total pomohlo?

Vítová: Především nás překvapilo, protože jsme měli poměrně velkou konkurenci. Každopádně jsme díky němu obdrželi pozvánky na různé festivaly, získali spoustu kontaktů, ale hlavně z toho vyplynula spolupráce s našimi nynějšími producenty. Pokud totiž vyhrajete soutěž, jako je Vokal Total, můžete si v podstatě vybrat, s kým chcete dělat, a on vás neodmítne.

Producenty jste si tedy vybrali úplně sami, nebo vás oslovili oni?

Vítová: Našeho prvního producenta Tobiase Huga potkal náš člen Petr Wajsar na festivalu v Londýně, dali se do řeči a padli si do oka. Ten nám poté doporučil našeho druhého producenta Erika Bosia a také Billa Harea, který se nám postaral o mix a mastering.

Bill Hare spolupracoval také s vokální kapelou Pentatonix, která momentálně vládne světové a capella scéně. Jaké to pro vás je?

Kloučková: Super, skýtá nám to další příležitosti, protože se skrze něj můžeme posunout o kus dál. Obecně je skvělé pracovat s takovými lidmi. Ročně jim rukama projde několik desítek vokálních kapel, přesto je vidět, že je bavíme a jdou do práce naplno.

Co o vaší první desce můžete říct?

Vítová: Je to sice náš debut, ale rozhodli jsme se, že do něj investujeme velké peníze, aby stál za to. Požádali jsme proto naše fanoušky, aby nám skrze jeden crowdfundingový server finančně pomohli.

Kloučková: Myslíme, že deska zní velmi profesionálně, a to i po zvukové stránce. Zkušenosti s a capella nahrávkami v Česku asi mnoho lidí nemá - to není jako klasický sbor. Vokální skupiny mimo jiné imitují nástroje, mají i beatboxové party a není úplně jednoduché to nazvučit tak, aby výsledek zněl dobře. I proto jsme sáhli ke kontaktům ze zahraničí.

Máte na albu jen převzatou tvorbu, nebo i nějakou vlastní?

Vítová: Máme tam jednu původní věc, jinak převzaté jazzové standardy či popové písničky. Ale jsou poměrně dost předělané a netradičně zaranžované.

Kloučková: Samozřejmě už v duchu vymýšlíme druhou desku, která by měla být z drtivé většiny ryze autorská.

Nechcete se tedy profilovat jen jako jazzová vokální kapela?

Kloučková: Hodně jsme debatovali o tom, co vůbec chceme dělat. A capelly teď obecně zpívají největší novinky z mainstreamu, takže jsme v jednu chvíli nevěděli, zda není naše přesvědčení, že chceme dělat hlavně jazz, spíše limitující. Nakonec jsme zjistili, že jsme tedy jazzová kapela, ale s takovou popovou nadstavbou, protože se nechceme bránit ničemu.

V kapele je vás šest. Nebývá to občas střet osobností?

Kloučková: Samozřejmě ano, ale naučili jsme se s tím pracovat. Deska nás chytla v dobré psychické formě. Za tu dobu jsme se už naučili řešit vzájemné spory a rozdílné názory příjemně. Teď se sice také občas pohádáme, ale zase si dáváme navzájem prostor.

Ego tam každý máme. Je to také tím, že všichni zpíváme ještě ve vlastních kapelách, kde jsme frontmany.