Jeho hry zachycovaly od 50. let život způsobem, který se výrazně lišil od režimem proklamovaného socialistického realismu, vždy ho zajímal vnitřní svět člověka a jeho vztah k okolnímu světu, konfrontovaný se základními morálními hodnotami.

Debutoval veršovaným historickým dramatem Půlnoční vítr, ale jádro jeho tvorby tvoří hry o mladých lidech a jejich komplikovaném hledání pravdy, čistoty a místa v životě – Jejich den, Konec masopustu, Kočka na kolejích, Slavík k večeři, Hodina lásky, Dvě noci s dívkou.

Topol byl blízkým spolupracovníkem Otomara Krejči, přeložil pro něho Shakespearova Romea a Julii, byl spoluzakladatelem, dramaturgem i režisérem Krejčova Divadla za branou.

Po nuceném uzavření divadla v roce 1972 se Topol stal zakázaným autorem a od roku 1977 jako signatář Charty 77 vystřídal řadu manuálních profesí. Hry, které v té době psal – Stěhování duší, Sbohem, Sokrate!, Hlasy ptáků – se veřejně nesměly hrát ani publikovat.

Jako básník, esejista, překladatel i dramatik přispíval do samizdatových periodik a sborníků, jeho hry i básně byly publikovány až v 90. letech, kdy se také objevily na scéně Národního divadla, Divadla na Vinohradech a dalších scén.

Jako dramatik i překladatel her A. P. Čechova a Williama Shakespeara či poezie Williama Blakea a Johna Donna byl mistrem poetické češtiny a jedinečného obrazivého myšlení.