Je režisérka Olga Dabrowská autorkou nápadu na film?

Zdá se, že ano, neboť nás oslovila. I když počkejte, někdo říkal, že ten nápad dostal producent Ivo Krátký, když seděl ve vaně. Je to od něj hezké, vzpomenout si na naše pětačtyřicátiny ve vaně. Na co, proboha, ten člověk ve vaně myslí? Co z toho jednou všechno vznikne. Ale tohle, všechna čest, byl dobrý nápad.

Ovšem jak plyne čas, stal se z toho časem časosběrný dokument, který vlastně zatím neskončil, protože ještě v pondělí jsme něco točili. A ani by mi nevadilo, kdyby se to točilo déle. Diváci by se o nás dozvěděli víc.

Mohlo by to být klidně i k našim šedesátinám. Nebo k našemu úmrtí. A promítalo by se to na karu, po našem pohřbu. Byl by to hezký večer. Derniéra s premiérou dohromady. Pomník zesnulého divadla.

Myslíte si, že v tom dokumentu můžete prozradit ještě něco překvapivého, co příznivci Divadla Sklep nevědí?

Tak na to jsem sám zvědav. Viděl jsem trailer filmu a nabyl jsem dojmu, že se z toho filmu o sobě něco netušeného dozvíme hlavně my. Ale pozitivním a zřejmě zamýšleným vedlejším efektem bude i to, že se to dozví i divák.

Na realizaci filmu sbírají tvůrci peníze na portálu Hithit, tedy od dobrovolných dárců. Jakou částku potřebujete vybrat?

Moment. My jako divadlo to nepotřebujeme vybrat. Vybrat to potřebuje produkce, a pan producent, který má ve vaně takové nápady. My jim dobrovolně pomáháme. Ten film nás po prvních letech nedůvěry začal bavit. Produkce potřebuje vybrat 199 tisíc. Zatím je tam necelých 102 tisíc, ale když sebou hodíte, tak to snad na ty šedesátiny stihneme.

Vznikne film i tehdy, pokud se cílová částka nevybere?

Jsem přesvědčený, že ano. Lidé, kteří přemýšlejí ve vaně, jsou schopni všeho. Vzpomeňte si na Jeana Paula Marata. To byl fanatik.

A víte, co dokážou ženy, když se do něčeho zakousnou, a režisérky obzvlášť. A když o tom přemýšlejí také ve vaně... No, máme se na co těšit.

Jste vy sám příznivcem takového způsobu shánění peněz na kulturní projekty?

Nezavání to přece jenom jakýmsi, řekněme, škemráním?

Mně se to zamlouvá. Je to na bázi dobrovolné podpory projektu. Nedávno v časopisu Týden dali v jednom článku do jednoho pytle lidi, kteří shánějí peníze na své umělecké i neumělecké projekty, a srovnávali je s celebritami, které s vámi půjdou za příslušný honorář třeba na večeři. Klasické srovnání ještě neprodaných jablek a prodejných hrušek.

V čem je ten rozdíl?

Podle mě je rozdíl, jestli podporujete něčí, vám sympatický projekt, nebo jestli zaplatíte někomu jenom za to, že s vámi půjde sníst šunkovou rolku s křenem a řekne za padesát tisíc historku z natáčení. Ovšem pravda je, že tato možnost pro mě byla objevná, takže jsem si dal na Facebook také pár nabídek.

Například je možné se mnou vypít za devadesát tisíc kávu a v ceně jsou i tři libovolné otázky a tři odpovědi. Ptát se budu já.

Vy sám jste už v podobné akci, jakou je výběr peněz na internetu, nějakému projektu přispěl?

V takové akci zatím ne. Ale chci přispět na projekt filmu o Sklepu pěti stovkami, protože za to získám prohlídku zákulisí a šaten našeho divadla s odborným výkladem členů Divadla Sklep. A to si nechci nechat ujít.

Jak ještě oslaví Divadlo Sklep v příštím roce své narozeniny?

Když oslavujeme, tak to táhneme většinou dost dlouho. Takže začínáme už letos. Od 20. do 24. září proběhne v divadle Dobeška festival divadla Sklep k dalšímu výročí - Sklep 15 let na Dobešce. A pak zvolna přejdeme do oslav pětačtyřicátého výročí Divadla Sklep jako takového. To víte, když začnete s divadlem ve čtrnácti, tak po pětačtyřiceti letech slavíte jako Jura.

Dovedu si to představit...

Počkejte, já nemyslím jura jako druhohory. Mám na mysli, že jsme všichni ještě velice svěží. Tedy někteří. Tedy já celkem ano. Umím například trochu žonglovat.