Kdy jste s psaním textů začal?

Už ve čtrnácti nebo patnácti letech. Na kytaru jsem uměl jen asi tři akordy a texty jsem začal psát proto, abych zaujal holky na mejdanech a u táboráků. První má významnější kapela se jmenovala Klubíčko a po ní už přišla Petarda.

Kdy vám začalo záležet na tom, aby vaše texty byly srozumitelné a kvalitní?

Bral jsem to v potaz od začátku, nikdy jsem nechtěl psát nesrozumitelné texty určené pouze mně. Když jsme ale začínali s Petardou, neměli jsme jako studenti na texty čas a zpívali jsme svahilsky, což je umělý jazyk českých rockerů, který nemá s angličtinou nic společného, byť se tak tváří. Na jedné akci za námi přišla lektorka angličtiny a řekla: Kluci, vaše angličtina je výborná. Jen mi někdy trochu uniká pointa textů.

Tehdy jsem se rozhodl, že se na texty zaměřím a budu se jim věnovat. Naštěstí jsem generace, která hodně čte, a tak jsem měl kde čerpat inspiraci. Snažil jsem se vždy o to, aby mé texty byly alespoň trochu originální.

Petr Šiška píše texty pro českou popovou špičku.

Petr Šiška píše texty pro českou popovou špičku.

FOTO: Barbora Hrdá

Je důležité, pro koho píšete?

Velmi důležité. Pro mou textařskou dráhu byla například klíčová spolupráce s Věrou Špinarovou. Odehráli jsme spolu pár koncertů už před revolucí. Když jsem se pak po revoluci vrátil z vojny, měl jsem napsanou písničku Devět a půl týdne, ke které mě inspiroval stejnojmenný film s Kim Basingerovou. Nevěděl jsem, s kým bych ji nazpíval, a nakonec jsem to nabídl Věře. Ona to přijala a vznikla tak úzká desetiletá spolupráce. Natočili jsme spolu její první cédéčko a já pro ni pak napsal na šedesát textů. Dokonce bych řekl, že jsou mezi nimi ty, které považuju za své nejhodnotnější.

Většina vašich textů je o lásce. Proč jste si to téma oblíbil?

Odjakživa muže víc táhne ženské tělo než traktor. A nebude to jinak. Jestli někdo říká, že začíná hrát na kytaru a skládat kvůli tomu, aby zachraňoval deštné pralesy, je to hloupost. Každý muzikant hraje proto, aby zaujal ženské. Celá civilizace je o vztahu pohlaví a je o tom i většina textů.

Zpěváků, pro které jste napsal text, je celá řada…

S oblibou říkám, že u nás není interpret, pro kterého bych nenapsal píseň o lásce. Kromě Lucie Bílé. Před rokem 2000 o mně kdosi řekl, že jsem jediný český textař, který dokáže do půl minuty rozplakat každou ženu nad pětadvacet let. Strašně mě to potěšilo a uvědomil jsem si, že tyhle dámy, jejichž manželé makají v práci a už to mezi nimi není, co bývalo, poslouchají písničky Gotta, Špinarové, Vondráčkové, Koláře, Zagorové, Zelenkové, Matuše a dalších a říkají si, že si měly vzít někoho jiného, protože s ním by určitě prožívaly lásku, která je v mých textech. Snažím se trefovat do pocitů, které posluchači znají.

Za jakých okolností jste napsal text k hitu Karla Svobody Ještě že tě lásko mám, který zpívá Petr Kolář?

Bylo to v době tenisového turnaje, kterého jsem se zúčastnil. Den předtím jsem byl v Praze, kde jsem od Karla dostal demosnímek. Poprosil mě, abych se na to podíval, a já si myslel, že to nespěchá. Druhý den mi ale kolem oběda na ten turnaj volal a ptal se, jestli už mám napsaný text. Prý k němu odpoledne přijde Petr Kolář a rádi by si tu písničku vyzkoušeli. Já se naštval, odjel jsem z turnaje domů, během hodiny jsem napsal text, poslal ho Karlovi a jel jsem zpátky. Cítil jsem ale, že mi to v podstatě zkazilo den.

Tím spíš, kdy se písnička natočila, ale další rok se s ní nic nedělo. Rádia ji nechtěla hrát. Potom si o ni ale na základě poslechu Kolářova alba lidé začali psát a během čtrnácti dnů se strhla nepředstavitelná lavina zájmu. Dnes je to megahit. Myslím, že větší jsem neotextoval.

Jak se píšou texty pro Karla Gotta?

Je to trochu záhadné. Možnost napsat pro něj text byla pro mě splněný sen, ale nikdy jsem je s ním osobně nekonzultoval. Když točil v Belgii svou desku Pokaždé, na kterou jsem mu napsal asi pět textů, zavolal mi ve dvě hodiny ráno jeho producent a říkal, že by potřeboval v jedné písni upravit druhou sloku. Odpověděl jsem, že se na to ráno podívám, ale on mi vysvětlil, že je potřeba to udělat hned, protože hodina ve studiu stojí několik set marek. Byl to, tuším, rok 2001, a já doma neměl takové komunikační prostředky, abych s nimi mohl být stále ve spojení. Poprosil jsem tedy, aby mi poslali původní text do mobilu, a aniž bych znal hudbu, jsem ho odhadem upravil a odeslal zpět. Pak už se mi nikdo neozval, takže to klaplo.

Máte hodně žádostí na otextování písniček?

Dnes je jich mnohem méně, ale v letech 2001 až 2002 jsem měl běžně na stole požadavky na dvacet až třicet textů. Tenkrát jsem je chrlil ve velkém. Pamatuju si, jak jsem se jednou v noci vzbudil a díval se na nějakou estrádu, na které zpívala dívčí skupina Berušky. Poslouchal jsem jejich písničku a přišla mi nevkusná. Po chvíli jsem si uvědomil, že její text znám, a následně mi došlo, že jsem ho psal já. Tehdy jsem si řekl, že musím přibrzdit, protože nechci psát balast.

Kde píšete texty nejraději?

V autě. Nejvíce textů pro Helenu Vondráčkovou jsem napsal na cestě mezi Prahou a Ostravou. Dělám to tak, že si pouštím hudbu, a text, který mě napadá, ukládám na takzvanou disketu do svého mozku. Jednou jsem měl otextovat písničku Sundej kravatu. Helena už na mě netrpělivě čekala na odpočívadle u Prahy, a když jsem přijel, vrhla se ke mně a chtěla text. Já jí řekl, ať mi dá tužku a papír, a text, který jsem měl uložený na disketě v mozku, jsem jí napsal přímo tam.

Lze se u nás psaním textů uživit?

Po třiceti letech psaní textů, kdy mi jich na různých deskách vyšlo přes tři sta padesát, se tím při troše skromnosti uživit dá.