Kocek sice pracoval pro oficiální tiskovinu, kterou tehdejší totalitní režim kontroloval, přesto dokázal vytvořit pozoruhodné snímky. Docílil toho nejen vysokou profesionalitou, ale také humornou nadsázkou a citem pro konkrétní situaci. Zkrátka si všímal všeho, co se kolem něj dělo, a protože totalitní režim je vždy sám o sobě absurdní a samovolně vytváří neuvěřitelné skutečnosti, stačilo mu chodit po ulicích, umět se dívat a hlavně chtít vidět.

Když na rušné pražské ulici stojí na chodníku černá rakev pod tabulkou s nápisem Občasná stanice elektr. dráhy na znamení, vyvolá to v člověku mrazení i pousmání. A když vidíme snímek zívajícího chlapce nad portrétem tehdejšího pána tvorstva východního bloku Leonida Iljiče Brežněva, nutí nás taková momentka spíše k zamyšlení.

Nejslavnější práce, za kterou získal Bedřich Kocek v roce 1971 prestižní cenu World Press

Nejslavnější práce, za kterou získal Bedřich Kocek v roce 1971 prestižní cenu World Press

FOTO: katalog výstavy, Právo

Nostalgie po zašlých časech

Mezi dvaadvaceti vystavenými černobílými fotografiemi nechybí ani nejslavnější Kockova práce z egyptského Luxoru, za kterou získal v roce 1971 cenu v soutěži World Press Photo. Je na ní beduín v dlouhém hábitu, pronásledující dva chlapce. V podstatě banální situaci povyšuje na umělecké dílo jednak celková kompozice snímku, akcentující dynamiku pohybu, ale také siluety stínů, které charakterizují napětí mezi figurami a masou zdi v druhém plánu.

Fotografie Bedřicha Kocka jsou obrazové milníky životů nás samotných a našich rodičů. Pocházejí z doby, která byla sice sešněrovaná nenáviděnou politikou, ale na druhou stranu v ní tkvěla nostalgie po zašlých časech.

Bedřich Kocek: Z archivu Bedřicha Kocka
Presscentrum Syndikátu novinářů, Praha, do 26. června

Celkové hodnocení: 80 %