Článek
Sorrentino však na Cannes nezanevřel a letos přihlásil do soutěže novinku Youth (Mládež). Festival ji přijal a porota vedená bratry Coenovými má o čem přemýšlet.
Youth je film opět plný nádhery nebo chcete-li až manýrismu, ale na rozdíl od minulého filmu má poutavější děj, docela hluboké myšlenky na téma „ani v osmdesáti život nekončí“, a zdobí ho skvělé herecké výkony zejména dvou bardů – Michaela Cainea a Harveye Keitela – a Jane Fondové v malé, ale brilantně zahrané roli.
Velkou konkurenci pro něj představuje další francouzský film v soutěži, Dheepan Jacquese Audiarda. Drama starého vojáka, mladé ženy a devítileté dívky, kteří utečou z boji zmítané rodné Srí Lanky do Paříže, přikoval publikum v sále aktuálním tématem imigrantů, mimořádným napětím a opět hereckými výkony, byť se jich tentokrát nezhostily takové hvězdy, jaké vévodily dosavadním favoritům.
Nejen soutěžními filmy však žije festival. Připomíná například 100. výročí narození herečky Ingrid Bergmanové – a to nejen portrétem na letošním plakátu a uvedením několika jejích filmů, ale také večerem s projekcí zbrusu nového dokumentu Já jsem Ingrid.
Do kinosálu ho přišel uvést nejen jeho režisér Stig Björkman, ale také dvě ze čtyř hereččiných dětí – Isabella Rosselliniová a Roberto Rossellini. „Potkala jsem Stiga před pěti lety na Berlinale a řekla jsem mu: Natoč film o mámě,“ řekla Rosselliniová, která je letos v Cannes předsedkyní poroty sekce Un Certain regard (Jistý pohled). „Teď je film hotov a já se na něj těším, a zároveň mám trochu strach z dojetí, které mi přinese.“
Ten strach byl oprávněný. Film je dojemný i vtipný a provází diváky jak kariérou, tak s velkou otevřeností i soukromím velké legendy světové kinematografie.