Proč jste ustoupili od elektroniky?

Daniel: Dělali jsme s elekronikou od roku 2003, kdy odešel bubeník (Marián Slavka), co ho teď zas máme, až do roku 2013. V jeden okamžik jsme zjistili, že to už pro nás nikam dál nevede.
Shina: Potřebovali jsme změnu, dostali jsme se do bodu, že jsme měli pocit, že nás to už dál neponese. Nevěděli jsme, zda hrát čistě akusticky, nebo něco mezi tím, ale postupně to vyplynulo samo. Teď to má jinou energii.
Daniel: U elektroniky jsem měl pocit, že šmátrám v krabici. Hrát elektronicky nebylo z mého pohledu dostatečně upřímné, nemohl jsem na ni naživo hrát tak, jak bych chtěl. Nechtěl jsem se stát otrokem elektroniky. Chtěl jsem fyzický kontakt s nástrojem, proto jsem se vrátil k akustické kytaře. Taky nám rostl hluk na pódiu, což brzdilo náš rozvoj.

Proč jste do akustické podoby zpracovali písně, známé v elektronickém hávu?

Daniel: Převést repertoár do podoby osekané na kost jsem bral jako výzvu. Ukáže se pravda, které písně to unesou. Když píseň zvládne test, že může být hraná u táboráku, má právo na existenci.

Jak původně písně vznikaly, skládali jste je s kytarou, jako to dělají The Young Gods, nebo měly rovnou elektronickou podobu?

Shina: Nehráli jsme je na kytary, vznikaly na počítači, udělali jsme loop, pak přidali kytaru, hlasy, skládali od akordu k akordu, od slova ke slovu, lepili jsme je tři dny ve studiu.

Jak vás napadlo udělat je akusticky?

Daniel: Seděli jsme v roce 2011 nebo v 2012 v Dobré Čajovně a tam hrála divoká hudba. Při odchodu jsme se zeptali, co to je, a oni nám řekli, že akustičtí Young Gods. Akustické hraní je velmi specifické, má dynamiku. Když jsem je pak viděl, tak bohužel hráli elektricky.