Na začátku románu se Miláček poflakuje se svými kamarády – kradou jídlo, čekají na humanitární pracovníky, pro které trpělivě pózují a téměř na povel jim předvádějí svoje roztrhané oblečení, hrají obíhačku, „loví“ bin Ládina a sní o životě v Americe.

Autorka však nedovolí, aby se hrdinčin svět smrskl na unylé defilé několika symbolů bídy. Zvolená dětská perspektiva plná zkratek, odboček a svébytné logiky totiž dokáže přijít s postřehem, který řízne ostřeji a bolestivěji než sáhodlouhá líčení.

To se děje třeba v pasáži, kdy Miláček líčí těhotenství své kamarádky Chipo. Pro děti není důležité, kdo to Chipo udělal, namísto toho je otravuje, že nastávající rodička neběhá tak rychle jako dřív, a tím pádem jim kazí hry. Dívky z party se nakonec rozhodnou, že je Chipo nutné dítěte zbavit. Jedna z nich si přichystá kameny, druhá zrezlé ramínko a chtějí „břicho odstranit“, protože tak to bude koneckonců lepší pro všechny. Až náhodný příchod dospělého počínajícímu brutálnímu zákroku zabrání.

Ve druhé části knihy se Miláček konečně ocitá ve vytoužené Americe, ale cítí se vykořeněná, bez matky, kamarádů, lapena v nepřátelském Detroitu, kde není obloha modrá, ale šedá, a často z ní padá sníh. Musí držet svůj temperament na uzdě – snaží se zapadnout, mluvit o celebritách, seriálech a moc nevzpomínat na minulost.

NoViolet Bulawayo: Chtělo by to nový jména

NoViolet Bulawayo: Chtělo by to nový jména.

FOTO: Odeon

Společně s jejím vystupováním se krotí i vypravěčský jazyk a tón – hrdinka se kolem sebe snaží vybudovat zeď lhostejnosti, kterou dokáže prosvítit pouze nečekaná připomínka domova.

Miláček v závěru líčí, v jak důmyslné pasti jsou imigranti chyceni. Nemůžou opustit Státy, protože by nedostali doklady k návratu, a tak se snaží ze všech sil splynout s okolím. Rodí děti, dávají jim banální americká jména a pohřbívají své zvyky a rituály pod prázdné úsměvy a odvracení očí.

Avšak i po tom všem snažení a bolestných změnách mají stále pocit, že si nevedli dobře. Že se nesnažili dost zapomenout na to, kým jsou. Jako by snad něco takového vůbec bylo možné.

NoViolet Bulawayo: Chtělo by to nový jména
Odeon, překlad Markéta Musilová, 224 stran, 299 korun

Celkové hodnocení: 80 %

Může se Vám hodit na službě Zboží.cz: