Před dvěma lety jste se v anketě Český slavík stal Hvězdou internetu. Později se ale ukázalo, že pořadatel vyloučil rappera Řezníka, který v průběžném pořadí ve stejné kategorii vedl. Na to konto se rozproudila diskuse, která vlastně zakryla vaše prvenství. Přineslo vám to tehdy vůbec něco?

Hrozně rád bych jednou na tuto otázku odpověděl, že mi to dalo něco pozitivního. Vzhledem k okolnostem a tomu, co se pak stalo, ale nepřišlo nic, co jsem očekával. Média se nezajímala o kluka, kterému k úspěchu pomohl internet, ale pouze o kauzu vyřazení Řezníka. Věřil jsem, že mě to prvenství v mediální sféře posune a já už nebudu lidi oslovovat jenom skrz internet. Nic takového se ale nestalo.

Abych byl upřímný, tak zatím zpívat neumím

Být na vyhlášení Českého slavíka byl super zážitek, dívat se na to, jak to v tom velkém šoubyznysu chodí, bylo velmi zajímavé a zvláštní. Kariéru mi to ale zásadně nezrychlilo.

Myslíte si, že by se to stalo, kdyby nedošlo k rozvíření kauzy Řezník?

To je otázka. Nevím, jestli bych byl pro média tak zajímavý, jak si myslím, že bych zajímavý být mohl.

Čím?

Na internetu jsem dosáhl čísel, která jsou pozoruhodná. Myslel jsem si, že se novináři pozastaví nad tím, jak je možné, že člověk, který se hudbě věnuje dva a půl roku, má několikamiliónovou sledovanost. V té době jsem měl na YouTube čtyři videoklipy se zhlédnutím přes jeden milión lidí a pátý měl přes pět miliónů. V porovnání s interprety, kteří jsou na scéně pět až deset let a které uznávám a na poslechu jejichž muziky jsem vyrůstal, to byla velmi vysoká čísla. A to nemluvím jen o hiphopové scéně, ale i o mainstreamu.

Už před dvěma lety byla síla internetu v Čechách obrovská. Nikdo mi to ale nevěřil. Spousta rapových interpretů se mě ptala, proč blázním a na Facebooku neustále oslovuju lidi. Já si tím ale vychovával fanoušky.

V nadsázce řečeno jsem na to konto vybudoval velkou sociální síť, kterou se pak ostatní snažili vybudovat také. Přitom se mi za to před dvěma lety mnozí z nich vysmívali a já, jako jednadvacetiletý mladý kluk, měl kvůli nim dokonce chvílemi pocit, že to dělám špatně. Čas ale ukázal, že to bylo naopak.

Český rapper Johny Machette

Český rapper Johny Machette

FOTO: archív umělce

Co vám vysoká čísla sledovanosti a zhlédnutí, kterých jste na internetu dosáhl, přinášejí pro vaši kariéru?

Jakmile jsem začal obesílat pořadatele a argumentoval těmi čísly, začal jsem mít mezi padesáti a osmdesáti koncerty ročně za celkem zajímavý honorář. V současné době mám manažera a hudba mě živí tak, že nejsem závislý na rodičích, platím si v Praze podnájem a studuju soukromou školu.

Pomohl tomu ale samozřejmě i další krok, kterým byl příchod sponzorů. Jakmile uviděli čísla na internetu, oslovili mě. Získal jsem tím například oblečení nebo jsem si za sponzorské peníze mohl dovolit tým lidí, kteří mi natočili kvalitní videoklip.

Díky zhlédnutím jsem si mohl při nahrávání alba také dovolit profesionální studio a spolupracovníky.

Hrajete na festivalech v dobrých časech?

To ještě ne. K větším festivalům jsem se dostal teprve loni, do té doby jsem měl za sebou jenom Votvírák a Hip Hop Kemp. Hrál jsem nicméně v časech, které pro mě byly zajímavé. Nebylo to v jednu hodinu odpoledne, ale abych hrál v osm nebo devět hodin večer, k tomu potřebuju vejít ve známost skrz rádio, televizi i tisk a tím pádem získat širší publikum. Neustále se totiž setkávám s tím, že pořadatelé na úspěch na internetu moc neslyší.

Abyste byl zajímavý pro rádia a televizi, je zpravidla potřeba se více přiblížit mainstreamu. Vy jste na své první desce Snílek spojil rap s popem a naplnil tak styl, kterému se říká raop. Byl to kalkul?

Album jsem nahrával se záměrem ukázat lidem, kdo jsem a jaká hudbě mě baví. Chtěl jsem, aby měli možnost udělat si na mou tvorbu ucelený názor a nemuseli přitom vycházet pouze z jedné dvou písniček, které znají z internetu. Šlo mi o to, aby pochopili, o co mi v muzice jde.

A o co vám jde?

Mám ambici sdělit, že rap nemusí znít vždycky tak, jak jsou lidé zvyklí. Já ho smíchal s popem a dělám ho více mainstreamový, což je cesta, po které jsem se vydal záměrně.

V tzv. raopu ale nevystačíte pouze s rapováním. Dříve nebo později po vás ten styl bude vyžadovat, abyste zpíval melodické linky. Pracujete na tom?

Strašně rád bych uměl zpívat. Bylo mi dokonce řečeno, že zpívat se může naučit každý. Abych ale byl upřímný, tak zatím zpívat neumím. Mým plánem je proto najít si učitele, který by se mnou měl trpělivost a alespoň jeden den v týdnu by se mi věnoval. Mým snem je vydat za dva tři roky nové album, na kterém budu zpívat melodické refrény, a hudební kritik nenapíše, že to nestojí za nic. A byl bych rád, kdyby se jednou říkalo, že jsem do České republiky žánr raop přinesl já. Na kluka z Třebechovic by to bylo dobré, ne?

To rozhodně. Co vám o vašich plánech řekl Ondřej Brzobohatý, s nímž jste na album nazpíval duet Spasitelé?

Nikdy jsem nechtěl být interpret, který se stal populární tím, že nazpíval duet s někým známým. Chtěl jsem si to vyšlapat sám, ale po třech letech podle mě nastal čas ukázat, že má tvorba je na takové úrovni, že přijde zajímavá i někomu známějšímu a úspěšnému.

Napadl mě právě Ondřej Brzobohatý. Zavolal jsem jeho manažerovi, nastínil mu svůj plán a on mi řekl, abych poslal nahranou skladbu, kterou bych s ním chtěl realizovat.

Ondřej mi pak zavolal za čtrnáct dní. Řekl, že ho ta skladba baví a rád by se se mnou sešel. Nakonec se přidal i jako autor a melodickou linku si upravil po svém. Mám z toho strašnou radost. Mohl to klidně jenom nazpívat, ale on se na té skladbě podílel i autorsky.

Jak jako textař pohlížíte na češtinu?

Je to krásný jazyk a fascinuje mě, jak si s ním velcí textaři a básníci dokážou hrát. Já to ale zatím neumím, a tak se snažím být maximálně upřímný. Věřím, že kvůli tomu mé texty posluchače baví. Rozhodně bych se ale chtěl postupem času v práci s češtinou zlepšovat.