Nahrávka, kterou mnohé ankety mezi českými i slovenskými hudebními odborníky i posluchači pasovaly mezi to nejzásadnější z československé hudební tvorby, nemá podle mnohých jediné slabé místo. Každá skladba je symbolem vzdoru proti tehdejšímu komunistickému režimu.

Hudební publicista Jiří Černý k vydání nahrávky napsal: „Vydat československému zpěvákovi album bylo i během politického kulturního tání šedesátých letech naprosto výjimečné. I Waldemar Matuška, Karel Gott, Eva Pilarová, Hana Hegerová nebo Suchý se Šlitrem se dočkali svých prvních LP desek až po několika letech. Natož aby takhle zahájil svou gramodeskovou kariéru kdosi, komu předtím nevyšel ani singl. To by se musel stát zázrak.“

Přišel. „K zázraku došlo 24. března 1969. Amatérským zpěvákem, kytaristou, skladatelem a textařem byl sotva pětadvacetiletý folkový písničkář Karel Kryl, album se jmenovalo Bratříčku, zavírej vrátka. Stalo se v devátém měsíci okupace Československa armádami Varšavského paktu. Bylo to všechno o fous: do měsíce pak nahradil Alexandra Dubčeka ve funkci generálního tajemníka ÚV KSČ Gustáv Husák, 9. září 1969 Kryl emigroval do Německé spolkové republiky a Bratříček zmizel na dvacet let z prodejen, případně byl rozšrotován. Pouhý poslech Krylových nahrávek, natož jejich šíření, znamenal v husákovské normalizaci riziko výslechů, ztráty zaměstnání a někdy i svobody,“ dodává Černý.

Písničky vybral Černý 

Desku Bratříčku, zavírej vrátka sestavil právě Černý, a to z nahrávek ostravského rozhlasu. Manželé Černí přitom Krylovy písničky již předtím zařazovali do rozhlasového pořadu Čtrnáct na houpačce, kde zpočátku nebyly příliš úspěšné. Z toho důvodu odmítl desku vydat v roce 1968 Supraphon a ujalo se jí o něco později vydavatelství Panton.

Krylův úspěch v pořadu Čtrnáct na houpačce přinesla až písnička Bratříčku, zavírej vrátka, která byla nasazena v prosinci 1968. V prvním kole skončila na druhém místě, následně ale vyhrála a na čele se držela až do posledního pokračování cyklu, které bylo odvysíláno 30. března 1969.

Jiří Černý prý na Krylovo album vybíral z asi čtyřiceti písniček. Předvýběr čítal osmnáct skladeb. Vypadly Srdce a kříž, Pušky a děla, Preludium a na Krylovo přání i Stéblo pšenice. Dalších čtrnáct písní je na albu. Černý prý nevybíral záměrně ani žádné Krylovy žertovné písně a uvedl, že v atmosféře, v jaké album vznikalo, ho to ani nenapadlo.

„Ohlas vydaného alba byl okamžitý a bez výjimky kladný. Už samotný černobílý laminovaný obal, navržený na Koudelkovu žádost precizně střídmým Leem Novotným a rekordně vyrobený za dva měsíce, vysoko převyšoval tehdejší úroveň. Všechny nahrávky z ostravského rozhlasu optimálně upravil proslulý zvukový režisér Václav Zamazal. V těch euforických dnech mi ředitel Jaroslav Šeda jemně vytknul, že jsem ho víc nepřesvědčoval, aby album vyšlo u Supraphonu,“ ohlíží se ještě Černý.