Na malé studiové scéně se tentokrát sejdou nejen dvě postavy, ale dialog tu povedou i dvě různé hry a jejich autoři. Obě aktovky od sebe dělí 33 let a spojuje je známá postava spisovatele a disidenta Ferdinanda Vaňka. Toho nejdřív pozve a poté i sám navštíví jeho kolega, s minulým i současným režimem výhodně sžitý spisovatel Staněk. V obou případech vyplyne z jejich setkání nabídka, kterou je těžké přijmout a ještě těžší odmítnout.

„Havlova hra se točí okolo podpisu pod protest – petici za propuštění vězněného písničkáře, v té Hejdukově jde o ztrátu pozornosti a dořešení dluhu z minulosti,” uvedl k oběma textům Hrbek. Podle něj oba spojují výborně napsané postavy, vybroušené dialogy a překvapivé obraty situací, ústící v legrační paradoxy. Autoři také stavějí svoje hrdiny před ošemetná rozhodnutí.

O lidech a pokoušení

V chystané studiové novince vsadil režisér na sehranou hereckou dvojici; jako Vaněk se představí Robert Jašków, Staňka si zahraje Tomáš Pavelka. „Protest i Rest se dá hrát o osobní odvaze a odpovědnosti z toho vyplývající, o vztahu disentu a takzvané šedé zóny, o dvou protichůdných lidských postojích či řečeno zcela jednoduše – o pokoušení,” dodala k představení dramaturgyně Lucie Kolouchová.

Postavu Ferdinanda Vaňka jako své stylizované druhé já poprvé použil Václav Havel v Audienci (1975) a poté ho uvedl na scénu ještě ve Vernisáži (1975) a v Protestu (1978). Sám autor o svém hrdinovi řekl: „Vaněk není Havel. Samozřejmě: uložil jsem do té postavy určité své vlastní zkušenosti… a nepochybně jsem té postavě dal i určité své osobní rysy. Přesněji řečeno něco z toho, jak já sám sebe v určitých situacích vidím. To všechno ale neznamená, že jde o nějaký můj autoportrét… Vaňkovské hry nejsou tedy v podstatě hry o Vaňkovi, ale o světě, jak se projevuje, když je s Vaňkem konfrontován,” napsal.