Skandalista šedesátých let Orton přidal Návštěvu pana Sloana do krátké řady svých černočerných komedií s úmyslem dráždit konzervativní britskou společnost. Příběh soužití asociálního vraha s dvojicí sourozenců, odkvétající Kathy a homosexuálním Eddiem, a s jejich senilním otcem provokuje každou replikou, každou situací.

Výstřely mimo 

Režisér Patrik Hartl, z jehož dílny vzešla i zmíněná unavená Madame Melville, jako by v prvních výstupech spojil Sloana se stejným principem. Herci na scéně působili na čtvrteční premiéře nejistě, jako by ještě neměli zcela zažitý text, který raději jen odříkávali, než by se vžili do situací, z jejichž mozaiky by se postupně měla vyloupnout věštba předčasného "konce civilizace" nebo alespoň jejích zvyklostí a norem. Na rozdíl od Madame po rozpacích v úvodu později pěkně tlačili na pilu, byly to však vesměs střely vedle Ortonova terče.

Sympatické na Létu hereckých osobností je vyprodané hlediště Švandova divadla. Jenomže šidit se divák nemá ani o prázdninách.

Herecké osobnosti si evidentně potřebují o prázdninách vydechnout, a tak také berou herecké úkoly v Hartlových inscenacích. Bylo to vidět především na nevyrovnaném a herecky tentokrát příliš nepřemýšlivém partu jindy brilantního, suverénního Rodena.

Studio Dva Praha ve Švandově divadle - Joe Orton: Návštěva pana Sloana. Přeložila Eva Marxová. Režie Patrik Hartl, scéna Jaroslav Bönisch, kostýmy Ĺubica Melcerová, hudba David Kraus, produkce Michal Hrubý.