Z Londýna jste se přestěhoval za láskou do Paříže. Ovlivňuje vás to město?

Ano, snažím se kreativně využít všechno, co zažívám. Sice máte pravdu, že jsem se přestěhoval z osobních důvodů, ale stěhování z Londýna do jiného města je pro mě jako pro umělce silný impuls. Určitě to ovlivnilo mou práci.

Není složité spolupracovat se zbytkem kapely, když žijete v jiném státě?

Ano i ne. Víte, když spolu potřebujeme trávit čas, děláme to na turné. Máme na to většinu roku.

V začátcích kapely by bylo těžké fungovat mezistátně, ale jinak vám většina kapel potvrdí, že se muzikanti mimo turné nevídají až tak často, aby museli být sousedy. Pro kapelu, která jezdí na mezinárodní turné, není podstatné, kde její členové žijí.

Ulehčuje to i fakt, že jste vůdčí osobností Metronomy a není tak podstatné, aby u vzniku písní byl zbytek kapely, jak říkal váš klávesista Oscar Cash?

Zrovna Oscar je se mnou od té doby, co dělám hudbu, a jeho názor je pro mě velmi důležitý. Všechno mu hned dávám k poslechu. U vzniku alba musí být přítomen. Je velmi dobrý instrumentalista, vždy mi dá dobré rady a přichází s dobrými nápady. Ale je pravda, že hudbu píšu v zásadě jen já. Určuji zvuk Metronomy.

Minulé album The English Riviera pro vás znamenalo průlom. Byl to váš dosavadní vrchol, nebo s loňským Love Letters rostete?

To bude záležet na tom, jak to chcete posuzovat. Té desce se dostalo takové mediální pozornosti, že to asi nepřekonáme, ale novější album si vede lépe v hitparádách a hrajeme v čím dál větších sálech. Vrchol rozhodně teprve přijde. Nicméně chápu váš dotaz, minulé album bylo naše dosud nejlépe přijímané a nejpřístupnější. Člověk musí mít štěstí, aby získalo tolik pozornosti.

Takový úspěch je jistě spjat s vysokým očekáváním.

Je to pro mě především motivace, protože lidé ocenili náš potenciál. Konečně. Vynořila se ale také rozdílná očekávání. Například se ukázalo, že nahrávací společnosti mají jiné cíle, než máte vy jako umělec. Přesto je to velké povzbuzení.

Byť ve své hudbě využíváte elektroniku, album Love Letters jste nahrávali postaru, v analogovém studiu. Proč?

Chtěl jsem to udělat, dokud je to možné. Bavilo mě to zkoumat. Chtěl jsem si vyzkoušet nahrávat tak, jak se to dělávalo dřív. Dnes už se tak nenahrává, protože to není třeba. Chtěl jsem to zažít, dokud studia nenahradí všechny ty skvělé staré přístroje počítači.

Co chystáte dál?

Vždy mám chuť dělat přesný opak toho, co jsem právě vytvořil. Takže teď mám chuť se posunout k hudbě, která se bude hodit na párty. Možná je to proto, že stárnu a mám pocit, že už dlouho nebudu moci předstírat, že rozumím taneční hudbě. Chci, aby příští deska nesla zábavné písně, které si pustíte na večírku.