Českým čtenářům se v minulosti představila už příspěvkem v Holandské čítance, románově debutovala až nyní. Krátká próza Žízeň je niternou studií rodinných vztahů a zkoumáním hranicí normálnosti vztahu mezi matkou a dcerou.

Na první pohled autorka řeší psychiku starší ženy, která umírá na rakovinu, a reakci její rodiny. Pod povrchem však detailně zkoumá vztah mezi matkou a dcerou, který už v útlém věku dítěte zdegeneroval v zamykání v pokoji a nepotlačitelnou potřebu uklidit vše, co dítě rozhází.

Obal knižní novinky

Obal knižní novinky

FOTO: nakladatelství Argo

V momentu, kdy se s oběma postavami setkáváme, vězí ve vztahu, kdy matka netouží po ničem jiném než pokojně zemřít, bez přítomnosti své dcery.

Ta však cítí potřebu s umírající matkou strávit všechen poslední čas, který jí zbývá. Nikoli z pudu citu či mateřské lásky, nýbrž z nutkání, že se to od ní očekává. Nad umírající matkou necítí lítost, nebo snad bolest ze ztráty blízkého člověka. Cítí příležitost být středem pozornosti, příležitost, kdy ji bude její okolí dosyta litovat.

I do takto pochmurně laděného textu se Gerritsenové podařilo zakomponovat místy nečekané prvky černého až ironického humoru.

Jazykově se pohybuje mezi hovorovou mluvou a jazykem absurdního dramatu. Častým prvkem knihy jsou krátké a úsečné dialogy postav. Ty vyplývají do nesmyslných tvrzení, opakují se, rozmluvy nedosahují výsledků, cyklí se a postupně dávají čím dál menší smysl.

Tím autorka demonstruje mrtvolnost vztahů mezi svými hlavními hrdinkami – matka chce, aby u ní dcera nebyla, ta cítí potřebu matku neopustit, přesto se stále baví o tom, zda je čas uvařit kávu. Místy tak silně připomínají absurdně dramatickou tvorbu Jona Fosseho, norského autora, který si loni vysloužil nominaci na Nobelovu cenu za literaturu.

Téma psychických poruch a abnormálností je autorčiným oblíbeným a častým námětem. Autismus, o kterém se mluví ve spojení s postavou Elizabeth, není do knihy zakomponován ledabyle. Autorka se totiž před napsáním knihy problematikou deprivací a nejrůznějších poruch detailně zaobírala.

Proto působí vykreslení myšlenek a chování postav v knize věrohodně a opravdově.

Vztah postav Elizabeth a Coco vyvolal velkou vlnu otázek literárních kritiků, směřovaných na Gerritsenovou.

Čerpala z vlastních zkušeností? Nese její próza alespoň lehké stopy autobiografičnosti? Podle jejích slov nikoli. V řadě rozhovorů uvádí, že její vztah s matkou nemá daleko k dokonalosti a inspiraci brala odjinud.

Žízeň je nezvyklým a rovněž nelehkým literárním počinem, kterým má autorka velkou šanci zaujmout české publikum. Nejedná se o nikterak odpočinkové nebo snad zábavné čtení. Jde o kvalitní prózu, která v mysli čtenáře zůstane ještě dlouho poté, co knihu odloží.

Esther Gerritsenová: Žízeň
Argo, přeložila Adéla Elbel, 175 stran, 248 Kč

Celkové hodnocení: 90 % 

Může se Vám hodit na službě Zboží.cz: