Slovo modus lze vyjádřit českým ekvivalentem způsob. Myslitel Benediktus Spinoza chápal tento termín jako základ či podstatu. Fundamentálním tématem expozice je zamyšlení se nad základem demokratických principů, jejich formami a odchylkami.

Když stoupáme do schodů a kráčíme ze sálu do sálu, doprovází nás na stěnách vysvětlující informace. Ne každý je zběhlý v historii či politologii, a proto hlavní kurátor Jaroslav Anděl se svými kolegy doprovodil jednotlivé sekce stručnými komentáři.

To je nezbytné pro orientaci návštěvníka. Díky tomu pochopí, že symboly demokracie mohou být různé a formy rozdílné.

Druhou problematikou, kterou výstava konkretizuje, je vztah demokracie a dobra i zla. Když se díváme na videoartové smyčky násilí a krutosti páchaných ve jménu spravedlivého systému, musíme se zamyslet nad tím, kde leží hranice obrany demokracie. Jinak se na to bezpochyby dívá člen občanské aktivity na záchranu Činoherního studia v Ústí nad Labem a jinak vězeň internovaný americkou armádou na Guantánamu. I jejich příběhy jsou na výstavě výtvarně zpracovány.

Expozice si pohrává především se symboly. Zasazuje je do provokativních kontextů. Když vedle sebe stojí podobizna Mussoliniho, vlajka Evropské unie a soška zdvojeného Ježíše, musíme se ptát na smysl demokratického státu i státu jako takového.

Ten je charakterizován jako organizované násilí. Je to ale nezbytná forma soužití v postmoderním věku? Výstava Mody demokracie v tomto hloubání podporuje a rozčilující formou i permanentně dráždí.

Mody demokracie
Centrum současného umění DOX, Praha, do 16. března

Celkové hodnocení: 70 %